Opisy modálních sloves

Opisy modálních sloves

Modálním (způsobovým) slovesům jsme se již věnovali. V tomto článku se budeme zabývat tzv. opisy modálních sloves.

K čemu opisy slouží

Modální slovesa jsou zvláštní tím, že nemají všechny tvary, které mají ostatní slovesa. Vezměme si např. významové sloveso go:

• základní slovníkový tvar – go
• infinitiv – to go
• přítomný čas – go (goes)
• minulý čas – went
• přítomné příčestí – going
• minulé příčestí – gone

Výše uvedené tvary mají všechna významová slovesa. Modální slovesa ale nikoliv. Zkusme např. sloveso must:

• základní slovníkový tvar – must
• infinitiv – X
• přítomný čas – must
• minulý čas – X
• přítomné příčestí – X
• minulé příčestí – X

Sloveso must tedy existuje pouze v přítomném čase, žádný jiný tvar nemá. Toto platí u všech modálních sloves. Sloveso can má navíc minulý čas (could) ale žádný další tvar už ne.

• základní slovníkový tvar – can
• infinitiv – X
• přítomný čas – can
• minulý čas – could
• přítomné příčestí – X
• minulé příčestí – X

Jak si ale poradit, když budeme potřebovat něco vyjádřit, a příslušný tvar nebude existovat? Zde právě přijdou na řadu opisy.

Co jsou opisy

Opis modálního slovesa je sloveso nebo slovní spojení, které má stejný nebo podobný význam, jako dané modální sloveso. Žádný jiný vztah k nim nemá. Učitelé často tuto látku prezentují tak, že to je jeden z tvarů daného modálního slovesa. To je však velmi nepřesné. Je to jen spojení, které se svým významem modálnímu slovesu podobá.

Navíc opisy nejsou nikde pevně dané. Je to jen prostředek, jak význam modálního slovesa vyjádřit jinak. Způsobů, jak to vyjádřit, může být mnoho.

Opis použijeme všude tam, kde modální sloveso nestačí. Tedy např. v minulém čase, v infinitivech, v budoucím čase, v předpřítomném čase apod.

Opisy slovesa CAN / CAN'T

Jako první se podíváme na sloveso can/'kæn//kæn­//'kæn//kæn/. Toto sloveso má několik významů, např. umět, moci, smět. Vyjadřuje tedy schopnost ale i svolení. Podle toho, co znamená, je tedy potřeba zvolit vhodný opis. Nejběžnější jsou:

• be able to = být schopen
• be allowed to = mít dovoleno

can / can't – umět, moci

Nejdříve budeme mluvit o schopnostech.

přítomný čas: I can swim. ^*1
minulý čas: I could swim.  ^*2

V těchto dvou případech jsme si poradili modálním slovesem. Nyní se podívejme na použití opisu be able to (být schopný):

infinitiv: I want to be able to swim. ^*3
budoucí čas: I will be able to swim. ^*4
předpřítomný čas: I've never been able to swim. ^*5
ingový tvar: Not being able to swim, I stayed at home.  ^*6

Všimněte si, že zde pracujeme vlastně se slovesem ‘být’. Opis be able to totiž není sloveso, ale vazba slovesa ‘být’, přídavného jména able a infinitivu.

can / can't – smět, nesmět

Sloveso can / can't ale také vyjadřuje svolení, co smíme a nesmíme. (Ve velmi formální angličtině se někdy v tomto významu používá slovesa may, obzvláště ve velmi zdvořilých otázkách.)

přítomný čas: I'm 18. I can drive a car now. ^*7
minulý čas: I couldn't come with them.  ^*8

Jako opis v tomto případě používáme be allowed to (mít dovoleno):

infinitiv: They want to be allowed to carry a gun. ^*9
budoucí čas: Will you be allowed to stay overnight? ^*10
předpřítomný čas: Priests have never been allowed to marry. ^*11
ingový tvar: Being allowed to vote for the first time, I was excited to go.  ^*12

V přítomném a minulém čase si můžeme vybrat buď modální sloveso (can, could) nebo vazbu be able to / be allowed to. Rozdíl mezi těmito dvěma možnostmi (modál/opis) je popsán v základním článku o modálních slovesech.

Opis slovesa MUST

Sloveso must/'mʌst//mas­t//'mʌst//mas­t/ nejčastěji opisujeme vazbou have to + infinitiv, i když možností je více.

přítomný čas: I must study.  ^*13

Jako opis tedy použijeme have to (muset). Pracovat zde budeme s tvary slovesa have:

minulý čas: I had to study. ^*14
infinitiv: I don't want you to have to take care of me. ^*15
budoucí čas: We will have to wait. ^*16
předpřítomný čas: My parents have had to put up with me for too long. ^*17
ingový tvar: I'm afraid of having to think of someone else.  ^*18

V přítomném čase lze použít tedy buď modální sloveso nebo vazbu have to. Sloveso must něco přikazuje, tedy ukládá příkaz, vazba have to pouze oznamuje povinnost.

You must wear a helmet. ^*19 – Já ti to přikazuji, je to moje důrazná rada.
You have to wear a helmet. ^*20 – Mně je to jedno, ale píše se to tak ve vyhlášce.

Opis slovesa MUSTN'T

Sloveso must not/'mʌst nɒt­//mast not//'mʌst nɑ­:t//mast nát/ (nesmět), tedy mustn't /'mʌsnt//'masnt/, lze také nahradit záporným can't, o kterém jsme již mluvili výše. Opis tedy bude záporná vazba be allowed to.

přítomný čas: You mustn't fail.  ^*21

V ostatních tvarech tedy použijeme be (not) allowed to:

minulý čas: The students weren't allowed to talk. ^*22
infinitiv: It's hard not to be allowed to see her. ^*23
budoucí čas: You won't be allowed to make a phone call. ^*24
předpřítomný čas: I haven't been allowed to go out much recently. ^*25 ingový tvar: They left because of not being allowed to practice their religion in their country.  ^*26

V přítomném čase lze použít mustn't i tento opis. Rozdíl je pak podobný, jako v předchozím případě. Slovo mustn't něco zakazuje, tedy ukládá zákaz, spojení be not allowed to pouze oznamuje, že se něco nesmí.

You mustn't cheat. ^*27 – Já ti to zakazuji.
You are not allowed to cheat. ^*28 – Je to tak dáno, je to ve školním řádu. Není to můj zákaz.

Opis slovesa NEEDN'T

Sloveso needn't/'ni:dnt/­/nýdnt//'ni:dnt/­/nýdnt/T (nemuset) se v angličtině už používá velice málo a téměř úplně ho nahradil jeho opis.

přítomný čas: You needn't go.  ^*29

V ostatních tvarech (ale i v přítomném čase) ho nahrazuje záporné have to, popř. záporné need to:

minulý čas: She didn't have to go home. ^*30
infinitiv: It's nice not to have to worry about money. ^*31
budoucí čas: I won't have to go to school anymore. ^*32
předpřítomný čas: I've never had to apologize to anybody. ^*33
ingový tvar: Love means not having to say you are sorry. ^*34 (Erich Segal)

Rozdíl mezi don't have to a don't need to je velmi nepatrný.

• don't have to – není povinnost
• don't need to – není potřeba

V naprosté většině případů jsou tyto dva výrazy zaměnitelné.

Opis sloves SHOULD / SHOULDN'T

Sloveso should/'ʃʊd//šud­//'ʃʊd//šud/ vyjadřuje, že by někdo něco měl či neměl udělat.

přítomný čas: You should work harder.  ^*35

Má také jen jeden tvar, proto v ostatních časech použijeme opisnou vazbu be supposed to:

minulý čas: She wasn't supposed to leave the house.  ^*36

Rozdíl v přítomném čase mezi should a opisem je podobný rozdílu mezi must a have to. Pomocí should někomu někdo sděluje, co si on skutečně myslí. Důrazně někomu například něco radí. Vazba be supposed to oproti tomu pouze oznamuje, co se očekává.

You should study. ^*37 – Je to můj názor, moje rada tobě.
You are supposed to study. ^*38 – Není to můj názor, jen vím, že se to očekává, např. to tak po tobě chce někdo jiný.

Více se dočtete v článku Vazba “BE SUPPOSED TO”.

Přehled

MODÁL	OPIS
can / can't (schopnost)	be able to
can, may (svolení)	be allowed to
mustn't, can't (zákaz)	(not) be allowed to
must (povinnost)	have to
needn't (není povinnost)	(not) have to
should / shouldn't (doporučení, rada)	be supposed to

Závěrem

Výše uvedený přehled je určen mírně pokročilým studentům angličtiny. Problematika modálních sloves je daleko složitější. Pro hlubší pochopení této problematiky si určitě přečtěte článek Modální slovesa a článek Minulá modální slovesa.

Opisy modálních sloves, které jsme si zmínili, jsou jen ty nejběžnější. Jak jsme řekli v úvodu, opis je výraz, který nemá s modálem nic společného, pouze podobný význam. Není to tedy tak, že opis pro must je vždy have to apod. Způsobů, jakými můžete modální sloveso opsat, jsou někdy i desítky. Záleží na úrovni vaší angličtiny. Většinou si ale vystačíte s těmi, které jsme uvedli.

Přepis bublinkové nápovědy: