Vydáno dne 31.01.2021
Jak se v angličtině používá pomlčka? Jaký je rozdíl mezi pomlčkami
HYPHEN a DASH?
Dnes se podíváme na používání pomlček v angličtině. Vlastně budeme mluvit o dvou značkách, a to o klasické pomlčce (dash) a o tzv. spojovníku (hyphen).
Klasická pomlčka je dash/'dæʃ/. Je to delší čárka zpravidla oddělená na obou stranách mezerou (i když v tomto se různé příručky úplně neshodují). Slouží k oddělení dvou částí věty či textu, při mluvení (hlasitém čtení) ji vyjádříme delší pauzou. S těmito značkami se nejčastěji setkáte v neformální psané angličtině, kde nahrazují čárky, závorky (v páru) nebo dvojtečku či středník.
My mom – she's a writer by the way – usually works all night. *1
This is what we're going to do – we'll go there and if we don't like it, we'll bail. *2
She's very pretty – she placed second in the local beauty pageant. *3
Maybe we could try something different – what could it hurt? *4
Používáte-li MS Word či některý z dalších textových procesorů, počítač pravděpodobně sám pozná, že se jedná o dash a běžnou ‘krátkou’ pomlčku sám prodlouží. Pokud používáte nějaký jednoduchý editor, který zná jen základní znakovou sadu, můžete místo jedné dlouhé pomlčky napsat dvě obyčejné pomlčky za sebou.
Pokud bychom ale šli do větší “typografické” hloubky, zjistili bychom, že pravidla pro používání pomlček jsou velice složitá a existuje dokonce několik dalších typů pomlček lišících se délkou i použitím. O to nám ale nejde, my budeme pomlčky používat jako obyčejní lidé.
Na druhé straně tu máme tzv. spojovník, hyphen/'haɪfn/. Na rozdíl od té skutečné pomlčky, spojovník spojuje slova dohromady.
Pomlčka odděluje, spojovník spojuje. Je to jednoduché.
My Češi stejně spojovníku říkáme laicky ‘pomlčka’ a i my budeme ve zbytku článku mluvit o spojovnících jako o pomlčkách.
Kde tedy tyto pomlčky používáme?
S pomlčkou se píší tzv. složená slova, ne však všechna. Pravidla jsou zde poněkud komplikovaná a mnohdy nejednotná. Zde se zaměříme jen na základy psaní pomlček.
Nejčastější jsou to složená přídavná jména, obzvláště ta, která končí koncovkou -ing nebo -ed:
good-looking, soft-hearted, middle-aged, blue-eyed, left-handed atd.
Některé výrazy se píší s pomlčkami, plní-li funkci přídavného jména:
He is five years old. – bez pomlček, věkový údaj je zde za slovesem, neplní funkci přídavného jména
He's a five-year-old boy. – s pomlčkami, jedná se o příd. jméno před jménem podstatným
Pozn.: Více v článku Dvoudenní, tříměsíční, desetiletý….
He's six feet tall. x He's a six-foot-tall man. *5
I work part time. x I have a part-time job. *6
The service was top notch. x They provided top-notch service. *7
The phone is state of the art. x It's a state-of-the-art phone. *8
She is hard to get. x She's a hard-to-get woman. *9
S pomlčkami se píší i některé číslené údaje:
twenty-four, twenty-fourth, two-thirds
Možná budete znát i tato složená podstatná jména:
mother-in-law *10
trick-or-treater *11
forget-me-not *12
skinny-dipping *13
tug-of-war *14
merry-go-round *15
S pomlčkami se často píší i podstatná jména, která vznikla z frázových sloves:
make-up, work-out *16 , screw-up *17 , lift-off *18
S pomlčkou někdy píšeme i některé předpony, např. ex-, co-, anti-, pre- a další.
ex-boyfriend *19 , ex-president *20
co-operation *21 , co-worker *22 , co-director *23
anti-drug *24 , anti-semitism *25
pre-school *26
mid-term *27 , mid-eighties *28 , mid-life *29
non-smoker *30 , non-profit *31 , non-verbal *32
Od psaní těchto pomlček se ale pomalu upouští a mnohá slova dnes běžně uvidíte psaná dohromady (midlife crisis, cooperation, preschool apod.). Angličtina není nikde kodifikovaná tak jako např. čeština, a slovníky se mnohdy liší v tom, zda se dané slovo píše s pomlčkou nebo ne. Výsledkem je poměrně velký zmatek.
Pomlčka je u předpon někdy povinná, a to tehdy, je-li za předponou vlastní jméno (psáno s velkým písmenem):
pre-Christian, un-American, mid-October atd.
Někdy by slovo s předponou bez pomlčky vypadalo “divně”, je potom nutné pomlčku psát. Jedná se především o případy, kdy by za sebou potom byla dvě stejná písmena:
anti-impotence antiimpotence, re-evaluate reevaluate, co-op coop *33, post-traumatic posttraumatic, mega-ampere megaampere
Ale např. midday, coordination apod. nikomu nevadí.
Pokud nevíte, jak se dané slovo píše, nahlédněte do spolehlivého studijního slovníku (Oxford, Cambridge, Macmillan, Longman, Merriam-Webster).
Angličtina přistupuje ke spojování slov pomlčkami poměrně tvořivě. I z docela dlouhého spojení či dokonce věty lze vytvořit přídavné jméno.
He had this how-stupid-do-you-think-I-am kind of look on his face. *34
He is a the-glass-is-always-half-empty kind of person. *35
We have an I-scratch-your-back-and-you-scratch-mine kind of relationship. *36
She gave him a deer-in-the-headlights look. *37
Zkuste to sami, je to snadné. Například si představte, že se někde na někoho zamilovaně dívá. Má tedy jaký výraz ve tváři, výraz, který říká “Miluju tě” – I LOVE YOU.
She had an I-love-you kind of look on her face.
Nebo má někdo takový postoj, že ví vždycky všechno nejlíp. Jeho postoj je tedy I KNOW BETTER.
He has this I-know-better kind of attitude.
Tvořivosti se meze nekladou. Jen nezapomínejte, že se s takovou konstrukcí potom pracuje jako s přídavným jménem – nezapomínejte potom na členy/determinátory apod.
Někdy se tyto pomlčkové tvary nahrazují obyčejnou větou či frází v uvozovkách:
She had an “I love you” kind of look on her face.
Člen ‘an’ je tu ale i v tomto případě.
Ukázali jsme si rozdíl mezi tzv. spojovníky a pomlčkami. Dash (pomlčka – dlouhé znaménko) odděluje, hyphen (spojovník- krátké znaménko) spojuje.
Dash používáme především v neformálním psaném projevu a může mít funkci dvojtečky, středníku, nebo závorek.
Hyphen spojuje slova do jednoho, vytváří potom tzv. složená slova, jako např. good-looking, twenty-three či mother-in-law.
O spojování slov pomlčkami se diskutuje čím dál více a různé zdroje (slovníky) se často rozcházejí v tom, jak která slova vlastně psát (cooperation x co-operation, ice-cream x ice cream). Obecně ale spojovníky v angličtině pomalu ubývají.