I když už se jedná o trochu starší dotaz, ráda se podělím
o vlastní zkušenost. Nejsem velkým znalcem požadovaných úrovní výuky EN
na jazykových školách, tudíž o B2-C1 apod. nevím zbla nic. Avšak jako
lektor češtiny na jedné jazykové škole jsem dost dlouho pozorovala své
kolegy angličtináře, etablující se ať už ze zdejších luhů či hájů,
tak z ciziny. Ti zdejší měli povětšinou vysokou znalostní úroveň (leč
nedala se u nich nikdy vyloučit chyba – prostě proto, že nebyli rodilí
mluvčí), zato ti zahraniční měli velmi prachbídné gramatické znalosti
(leč mluvili tak, jak jim „zobák narost´“ s minimem chyb a více či
méně „poslouchatelnou“ výslovností). Mnohdy měli pouze TEFL bez
jazykových či pedagogických znalostí. Samozřejmě talentovaný a zapálený
člověk se toto může vždy doučit ke svému původnímu vzdělání, avšak
ne každému je dán dar umění vysvětlovat tak, aby bylo pochopeno. A navíc
se zde tito kolegové mnohdy zabydleli jen velmi krátce, aniž se naučili
česky a pochopili zdejší kulturu. Takže byli naprosto nepoužitelní pro
vhlédnutí do „chybných jazykových transferů“, jež zhusta nazývali
„jazykovými fosiliemi“ bez snahy pochopit, v čem vlastně tkví podstata
chyby… Výjimky se samozřejmě našly, o to pak byly cennější! No, bylo
by to na dlouhé vyprávění