to Marek Vít: Já kdysi v nějakém obchodě s CD slyšela Pink Floyd v koncertní úpravě nevědouc, kdo to je, co to je… ale mělo to nádherné aranže… později se mi dostali do rukou jako dar ze srdce. A takový dar člověk poslouchá vždy tak trochu jinak, že ano… Dostali mě hlavně tím, jak dokázali velmi nápaditě využít instrumentální zvuky… No jo, ne nadarmo začala průmyslová revoluce v Anglii Miluju jejich skladbu, jíž soukromě říkám „velrybí namlouvání“. Ani nevím, jak se jmenuje, ale je to asi dvacetiminutová instrumentálka, z níž jednu část tvoří zvuky mému uchu znějící jako velrybí Osobně se k některým skupinám dostávám s několikaletým zpožděním, kdy už jsou jejich největší šlágry světovými evergreeny… Tento rok mě jeden kamarád nakazil hudbou The Cure – hlavně The Lovecats či The Catepillar. CD jsem též dostala darem skoro před 12 lety od studenta a cesta k jejich hudbě se holt protáhla na několik let…
Kdysi jsem zaslechla dost zajímavou rozpravu o tom, že z Britského království si Skotové, Velšané či Irové udrželi své lidovky živé, zato Angličané si foklór nahradili folkem, popem či rockem… Nebo lépe, že anglický pop se postupně stal anglickým folklórem… Zajímavá úvaha… leč něco pravdy na ní určitě je…