Re: Re:

To by si šel sám proti sobě, když je to překladatel, ne? Sice z němčiny, ale i tak. Jinak fejeton má pobavit nebo zesměšnit, takže to asi byla nadsázka například v reakci na nějaký názor…

děti…

Fakt jsem byla zvědavá, jaká se tu rozpoutá diskuse… Nevím, jestli jste četli životopisnou knížku o paní doktorce z Bernartic, která uměla několik jazyků, žila v ůrzných zemích a na své děti od miminek mluvili mnoha jazyky, jejich staršímu synovi se to nevyplatilo, protože si udělal opravdový guláš v řečech a tudíž v pojmech, dokonce se to nějak jmenuje… Takže je určitě třeba držet se nějakých zásad, zjednodušeně asi něco jako jeden rodič jeden jazyk, druhý rodič druhý jazyk…
Strašně jsem si přála, aby se moje děti mohly učit cizí jazyk dřív, než já. Bohužel to dopadlo blbě, nejdřív měl syn ve školce angličtinu, která ale nepokračovala ve škole, tam měl pro změnu francouzštinu, která ho sice strašně bavila, ale trvala jen půl roku, letos začíná angličtinu po 4 letech znovu… Dcerám jsem zařídila ve školce jinou angličtinu, s lektorkou, ale ta taky nepokračuje na základce, letos se u nás objevila metoda Helen Doran (doufám, že jsem to nezkomolila), ktrá snad je pokračovací, ale ta cena… (mám 3 děti). A představa, že mnohojazyčnost zajišťuju já, je směšná, prootže bych je mohla naučit pěkný bláboly.(Narozdíl od vás..)
A jetšě k té „intelektuální schopnosti“ – určitě na tom něco je, jazyky mě hrozně baví, ale svého času se mi strašně pletla „mluvnice“, dělala jsem současně ruštinu, nj, anj a lat + fr, a pamatuju se, jak jsem psala sice ruská slova, ale německý slovosled a podobně. Dneska už je to lepší… Asi mám na to všechno malou hlavu… 

Re: Re: Re:

Já vím co je to fejeton a znám i jiné fejetony od toho autora, ale tady mě to opravdu jako nadsázka nepřišlo. Možná to autor nepodal přesně jak to myslel i to se může stát, možná jsme si zrovna nekápli do noty. Tento fejeto už jsem slyšela podruhé nebo potřetí a doteď jsem to opravdu jak nadsázku nepobrala i když jsem se hodně snažila. 

To Lenka Jedličková

Myslíte knížku Doktorka z domu Trubačů, dobře ji znám. U toho kluka, kterému se „zmátly“ různé jazyky, šlo ale i o to, že měl nějaký mentální deficit. Navíc z té knihy mám dojem, že ho nevedli vyloženě bilingvně (a je to spíš beletrie než biografie, kdo ví, jak to bylo doopravdy). Každopádně je to smutný příběh.

Re:

Z vašich komentářů mám pocit, že máte představu, že děti, které se učí angličtinu od narození nebo předškolního věku sedí někde v lavici, kde je rodiče odloží a drilují slovíčka. V pět ráno se probudí a musí přeříkat všechna slovíčka co znají. Na něco se vás zeptám.
JAK JSTE UČIL/A ČEŠTINU SVÉ DĚTI NEBO JAK SI PŘEDSTAVUJETE, ŽE TO BUDETE DĚLAT?

A domov má dítě především tam kde spolu žijí máma a táta. Zajímavé je, že lidé u nás neustále řeší narušení dětí z bilinguální výchovy, ale následky, které si do života nesou děti z toho jak se mezi sebou někteří rodiče chovají to je naprosto v pořádku, protože to dnešní společnost dovoluje.

Re: Re:

Pardon tak jen učila, přehlédla jsem si růžového paňáčka . Mea culpa.

Re: Re: Re: Re:

O té škole jsem ještě neslyšela. Zase v Praze žije poměrně dost cizinců, pro jejichž malé děti by škola vysloveně v čestině byla dost obtížná. My bydlíme v Plzni. U nás jsou už taky dvě anglické soukromé školky , ale angličtinu tam mají děti jednou týdně dvě hodiny o nějaké intezivní výuce nemůže být řeč. A to samé na základních školách, je tu pouze jedna škola s rošířenou jazykovou výukou, to znamená, že si děti na druhém stupni mohou přibrat druhý jazyk a angličtinu mají asi o hodinu víc týdně než na ostatních školách.

Re: Re:

Dobre, budu konkretnejsi. Jako mala holka jsem poznala jednu holcicku, jejiz rodice ji posilali do skoly, kde se vse vyucovalo v nemcine, prestoze to byli Cesi a zili v Cechach. Proste chteli, aby jejich dcera umela nemecky. Cesky mluvili jen doma. Prislo mi to zvlastni …

Re: Re:

Jejda, tak takhle si to fakt nepředstavuju. No jak – komunikací v češtině, říkankami, vystavením českému prostředí – obdobně, jako tady zřejmě někteří učí své malé děti angličtinu.
Problém nevidím ve školních lavicích instalovaných ve školce, ale v přečasném vystavení dítěte dalšímu jazyku (potažmo kultuře). Když bych to měla k něčemu přirovnat, je to asi jako by místo obvyklých desíti příbuzných jich chodilo dítě pravidelně okukovat padesát. Spíš tedy stálý stres(ík), než vojenská buzerace.

S druhým odstavečkem samozřejmě souhlasím, dítě lze narušit celou škálou způsobů a někdo se o to blbým chováním kolikrát skoro snaží. Akorát že já možný problém vidím i u té bilingvní výchovy. (Mám pár bilingvních přátel a okrajově se o věc zajímám.)

Re: Re: Re:

Možnost volby

Děti předškolního věku přece nelze izolovat od okolního světa. V dnešní době se děti v tomto věku často setkávají s cizí řečí – písničky z rádia,na dovolené… Výjimkou není ani pobyt s dítětem jiné národnosti v MŠ, a přestože obě mluví zcela odlišným jazykem, mají zájem a nedělá jim problém, aby se při hře mezi sebou „domluvily“. Samozřejmě, že způsob seznamování s cizím jazykem musí být v souladu se zásadami předškolního vzdělávání – formou hry, hrových aktivit, písníček a říkanek spojených s pohybem apod. Prostě tak, aby si děti to „učení“ cizího jazyka pěkně užily stejně, jako když se učí cokoliv jiného. Proto problém nevidím v tom, zda cizí jazyk u normálně se vyvíjejícího předškoláka ano či ne, nýbrž v koncepci našeho školství. Prioritou státu ani MŠMT není, aby personální obsazení v MŠ, co se týká znalosti cizího jazyka, bylo alespoň na stejné úrovni jako u učitelů vyučujících cizí jazyk na 1. stupni ZŠ. A to je škoda, protože pak by se seznamování s cizím jazykem mohlo stát součástí ŠVP v MŠ a tím by bylo pro všechny děti (jehož rodiče by si MŠ s tímto ŠVP pro své dítě vybrali)„zdarma“, či lépe řečeno v rámci „školného“, které rodiče už stejně platí. Nezbytná by byla přímá návaznost výuky cizího jazyka v 1. třídě ZŠ. Rozhodně svým příspěvkem nechci obhajovat přemrštěné ambice některých rodičů!

Re: Možnost volby

Ono to seznamování s cizím jazykem už v MŠ jednu dobu bylo mezi prioritami MŠMT, Výzkumný ústav pedagogický pracoval na metodice, ale problém je v tom, že třeba dotační program, z něhož lze učitelům financovat jazykové kurzy dostane, se netýká učitelek ve školce. Ptala jsem se na MŠMT, jestli by v tom programu (EU peníze školám) nebylo možné přispět na jazykové vzdělávání učitelek ve školce v případě, že školka je sloučená se základkou, a odpověděli mi, že by to možné bylo, ale že to není plně v souladu s dotačním programem a že by si tím učitelka, která by kurzem prošla, nezvýšila kvalifikační předpoklady (po formální stránce, z pohledu MŠMT, katalogu prací a tak).
A třeba školky na severu a západě Čech mají v rámci přeshraniční spolupráce granty na výuku němčiny (a malí Němci a Rakušani se zase učí česky). Mluvila jsem o tom s jednou ředitelkou školky ze Sokolova a moc si to chválila.

ambice

osobně si myslím, že nejde ani tak o ambice (i když občas žasnu, co si rodiče všechno vysní), ale také o to, že v předšěkolním věku se děti strašně rády a naprosto dobrovolně seznamují s novými věcmi a také se velmi „lehce“ novým věcem učí, je úplná škoda, když není, jak je podpořit. Kluk mi jde letos do 3. třídy s povinnou anj, jestli se za ten rok nenaučí pozdravit a odpovědět na „jak se máš“, tka mě trefí… a není to máulo?

Re: To Lenka Jedličková

Ano, ale jestli jsem to správně pochopila, tak ten mentální deficit byl právě způsoben nepochopením pojmů jako důsledek toho, že na něj rodiče od miminka mluvili asi 6ti jazyky, ale jinak jsem spíš pro, aby se děti od malička učily další jazyk a mrzí mě, že se to víc nepodporuje ze strany MŠMT, protože soukromé kurzy jsou strašně drahé (i když chápu náročnost příprav a vzdělání učitele)

Re: Re: To Lenka Jedličková

Po pravdě asi nikdo nezjistíme, co za problém ten kluk z knížky měl, navíc je to převyprávěný příběh, není to biografie, trochu bych se bála vycházet zrovna z tohohle příkladu.
Ale dělala jsem před časem rozhovor s logopedkou, která říkala, že se setkala s dětmi z bilingvních rodin, které byly v pohodě, pokud se pohybovaly v těch dvou jazycích a měly jasno v tom, že (třeba) tatínek mluví německy a maminka anglicky. A až ve chvíli, kdy do toho rodiče vstoupili s ambicí, že se dítě bude učit další řeč, objevily se problémy. Ale pozor, ne u všech dětí, které byly v takové situaci, a šlo o potíže, které měly i děti, ketré vyrůstaly v jednojazyčném prostředí (třeba koktavost). Prostě to s tou kauzalitou v případě dětské psychiky a řeči není tak jednoduché, nedá se říci, že když udělám A, vždy se stane B. To je hrozně individuální.
S tím MŠMT máte pravdu. Ale pořád jsme na tom lépe než v Indii; mluvila jsem se dvěma dobrovolnicemi, které vycestovaly s jednou humanitární organizací do Indie a říkaly mi, že indická vláda nepodporuje, aby děti na základní škole mluvily anglicky. Přitom v Indii je spousta jazyků a dialektů a celkem logicky se nabízí, že se jako „uviverzální“ řeč využije nějaký světový jazyk, který budou umět skoro všichni. V Indii se totiž stává, že lidi nemohou žít jinde než ve své oblasti, protože se nedomluví, takže se nestěhují za prací, za studiem… No a školy, které učí anglicky a některé předměty vyučují v angličtině, platí státu pokutu (v některých částech Indie). Trochu jsem odbočila, sorry…