Re: Re: Re:
Můj otec sice neuměl anglicky, ale pár slovíček vychytal a naučil mě je. Měl pár knížek s konverzací, které louskal a naučil mě blbůstky, jako je „dobrý den“. Od té doby angličtinu miluju. Opakovali jsme si je ve volném času, i když to bylo jen počítání do pěti. I teď po jeho smrti – známky z angličtiny mám ze třídy skoro nejlepší, němčinu nemám ráda, nejde mi, učím se i jiné jazyky, samoučně, ale AJ pořád vyhrává. Trošku mě mrzí, že jsem mu to nemohla oplatit a anglicky jej naučit.
A nepřipadá mi, že bych se nenašla nebo to omezilo můj vývoj. Tady nejde o vtloukání do hlavy, ale že ten rodič to slůvko třeba ve větě nahradí. Je to jako když se dítě učí česky, jen v té době už česky umí, a ty slůvka, které česky používá běžně, mu říct anglicky a semtam se zeptat, jestli si to ještě pamatuje. Jde to, si myslím.