skvělý článek, opakování je matka moudrosti

Like it

Zajimave, prinosne, dulezite ale asi i docela tezke, jako rozpoznat o ktery pripad se jedna. Mohli bychom poprosit a nejaky test zamereny na tento jev?

Re:

Promyslím a případně sestavím.

Mohu se jeste zeptat, tyto dve vety jsou predmetne?

I'll make sure you never see me again.
Will you let me know if you need anything?

Re:

Ano.

300 Battle

Dobře je to vidět i ve filmu „3OO Bitva u Thermopyl“, spartští vojácí stojí u oné soutěsky a vidí perské vojáky, jak běží a chtějí soutěskou projít. Spartský král stojí se svými vojáky a říká: This is where we hold them, this is where we fight, this is where they die… Ten přítomný čas místou budoucího mi příjde v češtině něco jako když uvidíte např. něco ležet na zemi, zeptá se někoho, čí to je a ten člověk Vám řekne např.:„To bude mého bratra.“ Ale ono to nebude jeho, ono to jeho je, ale řekne to jako budoucí čas a v angličtině je to obráceně – z budoucího na přítomný.

Re: 300 Battle

Nene, i v angličtině je to tak… THAT WILL BE MY BROTHER'S. WILL tu není ale budoucnost ale modální slovesa, podobné jako MUST či MAY. Vyjadřuje míru jistoty.

Dobrý den,

několikrát jsem si přečetl tento článek a přesto to stále nějak nemohu pochopit. Vím, že se nepoužívá will v podmínkových (až na výjimky) a časových větách. Ale ve větách předmětných, podmětných, vztažných definujících, přípustkových jsem o tom nevěděl.

Mohl by mi to někdo ještě upřesnit a případně uvést konkrétní spojky, za kterými není will?

Moc by mi to pomohlo, děkuji.

Spojení, kde k tomu nejčastěji dochází, jsou v příkladových větách, kterých jsem se snažil napsat co nejvíce. Většina spojek je také uvedena v závorkách kurzívou.

Navíc to NIKDY není ani tak o spojkách, jako o tom významu. Je to myslím v článku jasně řečeno či ukázáno, např. že pokud je hlavní věta v přítomnosti a vedlejší má budoucí význam, budoucí čas použijeme. Takže se to NEŘÍDÍ spojkou.

Dobrý den,

ve článku se píše:

“Budoucnost tedy budeme normálně vyjadřovat ve větách příčinných (because, as, since), vztažných nedefinujících (who, which…), přípustkových (although, even though, in spite of the fact that…) apod.”

Nicméně ve článku o přípustkových větách se píše:

“Přípustkové věty patří mezi tu skupinu příslovečných vět, kde se v budoucím významu nepoužívá WILL ale pouze přítomný čas, stejně jako ve větách časových a podmínkových.”

Jednou tedy píšete, že v přípustkových větách se budoucí čas nepoužívá a posléze že se používá. Jak to tedy je?

Díky!

Ale předtím je v článku napsáno, že u některých přípustkových vět (whatever, whenever atd.) se nedává WILL. Přípustkové věty ne obecně, tj.všechny.

Já bych tu měl dotaz, jak je to v případě, že hlavní větu mám v čase minulém a vedlejší se týká budoucnosti. Já stojím uprostřed 

Přišel jsem na to (před týdnem) kdy by to bylo možné. (třeba někam jet a ten výlet bude až za týden. I came up with the date when it's going to be possible nebo when it's possible. Nebo oboje? A proč  Díky!

Zkuste článek Předmětné věty v angličtině, tam je tato gramatika vysvětlená. Ale vaše věta/příklad mi ani v češtině nedává moc smysl. 

Přečetl jsem, ale moudrý moc nejsem. Nebo, jestli to teda chápu dobře, bylo by tam would.

Jestli to v češtině nedává smysl – zkusím jiný příklad téhož. Včera mně Pavla řekla, že to začne příští týden. Yestarday, Pavla said to me it would start next week nebo it starts in a week ? Nebo je to podobné..?