Note: Komu se to nechce číst či odpovídat, zda je muj slovníček, kdyby se někomu hodil (PDFka). Slovíčka se občas opakují, některé stránky jsou několikrát ale třebas se někomu bude hodit: http://www.plsql.cz/…slovicka.rar

Haf, asi nejsem zdaleka sám, který patří k lidem co se nazývají věčnými začátečníky. Často se zapálím pro učení angličtiny a nakonec je z toho jen málokdy pokrok (= většinou tu sílu a energii mám, ale časově to přeplácne něco prioritnějšího). Ted si myslím, že to konečně dostalo ten drift.

Jako nejvíce čas konzumující jsem vyhodnotil se učení slovíček. Bohužel tim jak člověk žije jen v některých částech angličtiny (programování, metal, pornostránky..) tak má mezery ve znalosti některých slovíček zvláštně rozložené. Takže jsem začal číst články na yahoo, sledovat anglické seriály a anglickýma titulkama. PDF + audiobook.. a pečlivě si vypisovat slovíčka, která neznám. A zjistil jsem následující:

• mám vypsáno cca 1000 slovíček
• v každém dílu seriálu najdu cca 5–15 nových slovíček.
• z FCE wordlistu listu neumím tak 10% slovíček (ale už jsem je vypsal)

A můj problém: V každém seriálu nacházím opravdu 5–15 nových slovíček a jen opravdu málo z nich je takových které bych zařadil do kategorie – “než jsem si je začal vypisovat neznal jsem, ale nově už ho znám nebo mám napsáno na naučení”.

A čekal bych, že se to obrátí na něco typu “ok, tohle jsem neznal, ale už to mam zapsáno/naučeno” a takových slovíček, ale nacházím málo, čekal bych že po “health-checku” a nabušení dalších 1000 slovíček je budu potkávat a těšit se z toho, že nyní už je umím. Ale nic takového se neděje – pořád přibližně stejným tempem (5–15 za seriál) přibývají – kdy se to sakra zlomí?

Neexistuje nějaký normální list slovíček, který se stačí naučit a po jejihž naučení se mi nebude stávat, že v každém seriálu/článku prostě bude slovíčko, kterému nerozumím? Řekněme tak top 20 000 slovíček a ideálně s překladem?

Nebo jak to vidíte vy?

Tak pokud hledáte 5–15 slovíček z jednoho dílu seriálu a nazýváte se věčným začátečníkem, tak to klobouk dolů. Možná byste měl pracovat na speaking partu, jestli slova umíte použít v těch správných situacích. Protože znalost slova ještě neznamená jeho aktivní znalost (myslím tím správně gramaticky i lexikálně použito).

Pokud neumíte cca 10% slovíček z FCE listu, tak nejste věčný začátečník. Souhlasím se swimmerem, je třeba procvičovat všechny části jazyka, tedy i mluvení. Jinak je IMHO takovéto učení se slovíček (zbytečná) ztráta času.

Jen tak na okraj a vpoklusu: nikdy nebudete vědět a umět všechno, to byste musel být Bůh. :o) Jazyk jako takový je živý a vyvíjí se každým dnem. Proto holá skutečnost je ta, že je třeba se učit FURT. Na základě zpracování národních korpusů existují seznamy nejčastějších slovíček různého rozsahu. Nevede to ale nic moc k něčemu. Tak, jak někteří lidé se starají hlavně o gramatiku, Vy máte v centru pozornosti slovíčka…kdyby naučení se jazyku bylo tak jednoduché, navždy a ty znalosti se upgradovaly samy! Přání úspěchů, jestli stihnu, vylovím link na BNC a nějaký ten seznam – pro Vaše štěstí.;-) Katka

Já osobně se slovíčka neučím nikdy, protože mi to přijde jednak nějak nepřirozené a jednak neefektivní (nejen u mě – vidím, že většina výuky angl. na základních školách spočívá na biflování a následném zapomínání stovek slovíček ).
Nikdo z nás se přece “neučil” slova v češtině, prostě jsme je potkávali a postupně si je zapamatovávali. To pochopitelně mluvím sám za sebe, každému vyhovuje něco jiného. (A už vůbec, ani náznakem, nemluvím proti výukovým programům typu English Me!!  )

Z knih, audioknih, seriálů, filmů a dalších si samozřejmě slovíčka i spojení vypisuji, ale v životě jsem si nesedl a nesnažil se je naučit zpaměti! Prostě čím víc se setkávám s angličtinou, tím častěji potkávám i méně frekventovaná slova a postupně je vstřebávám.

Úplně nejlépe se ovšem nová slova naučím tím, že je učím někoho jiného, nebo tím, že je potřebuji použít vícekrát při konkrétních příležitostech. 

Úplně nejlépe se ovšem nová slova naučím tím, že je učím někoho jiného, nebo tím, že je potřebuji použít vícekrát při konkrétních příležitostech.

Tak tak. Prilezitost casto se aktivne projevovat v anglictine je asi na nenasilne uceni se novych slovicek nejlepsi.

Dale je treba brat v potaz, ze v anglcikem projevu rodilcu je z 90% vyuzivano cca 8000 slovicek. Zbylych 10% jsou slovicka, jejichz pocet jde do stovek tisic. Z duvodu techto 10% je nerealne cekat, “kdy to prestane”.

Ahoj, děkuji za reakci. A jak bych to měl nazývat? Například vidím v seriálu týpka u dveří, který si přišel pro “něco” k jedné holčině. A i když zbytku hovoru třeba rozumím, tak mi pochopitelně trápí, že nevím pro co si přišel, jasně že když si pak nese colander/cedník z toho baráku, tak tuším ;) A tohle když se stane 10× za seriál je moc, fakt moc. (JAKO DÍL, pokud si rozumíme, kdyby se jednalo o celou sérii bylo by to jiné) Je pravda, že jsem se nikde na definici věčného začátečníka nedíval. Ale dokud nebudu mluvit a pořádně rozumnět (druhá věc je, že slovíčka znám, ale “nechytnu to”) tak bych se asi jinak nazývat neměl .

Děkuji za reakci,
tak mluvení – neprocvičuji ;) Ted jsem v té fázi, kdy jsem se rozhodl biflovat slovíčka. Možná až opět projdu takový ten FCE wordlist a zjistím, že už umím téměř každé slovíčko s tím začnu. Proč? Nevím, občas jsem nějakou větu i žbleptnul a slovíčka jsem vyhodnotil jendnak jako nevíce “čas konzumující část” a druhak se to muže učit člověk sám, svým tempem, bez partnera.. až se to jednoho dne zlomí (a tedy už budu potkávat slovíčka, co jsem se nově naučil více než ty, co vidím “ve své nové době” prvně). Pak začnu mluvit a to s velkým fokusem na to a hodně ;) Určitě nehodlám mluvení vypustit – ale můj odhad je takový, že zapamatování si nových (nedokáži odhadnout – pár tisíců slovíček) je časově náročnější než se rozmluvit.

Když mně to pořád trošku přijde jako se učit pravidla silničního provozu a všechny možné značky a přitom skoro nikdy nesednout za volant a jet. Podle mého názoru je jedno s druhým natolik provázané, že preferovat jednu část jazyka natolik výrazně je snad až kontraproduktivní. To je ale jen a jen můj názor a nikomu ho nenutím. 

Děkuji za odpověd, když nebudu duplikovat to na co, již jsem reagoval, tak:

“Dale je treba brat v potaz, ze v anglcikem projevu rodilcu je z 90% vyuzivano cca 8000 slovicek. Zbylych 10% jsou slovicka, jejichz pocet jde do stovek tisic.”

Já bych to rozdělil na kategorie ( → směr)

1. používá se v normální komunikaci (8000 – akceptuji odhad, tak nějak to bude)
2. používá se v seriálech, na neodborných až lehce odborných webech

   (tady odhad nevím a tady bych chtěl být), řekněme a+passivní zásoba některých dalších

3. zbytek. Zrovna včera jsem sledoval díl seriálu (psych), kde byla soutěž spelling-bee (takovéto jak americké děti řikaji po hláskách ty slova), kde vyšetřovali vraždu. V seriálu byly i záběry, kde nějaké dítě spellovalo nějaké slovo (mam s titulkama a vím, co to bylo) = naprosto mi nechává chladným, že jsem z těch soutěžních slov nerozuměl ani jednomu. Ostatně i hlavní hrdina říkal “nevím co to znamená a jsem na to hrdý”.

A tady si umím představit, že jsou jich stovky tisíc, možná jednotky milionu (když zařadíme i lékařské, botanické apod. výrazy)

Co mi trápí opravdu není C (skupina “čert to vem, nevim ani v čj”) ale mezery v A a díry v B.

Tož učení se slovíček opravdu není přirozené, ovšem muj věk (29) svěčí o tom, že tohle u mě nezanfungovalo – respektive zafungovalo, ale jen u některých věcí – typicky programování a manuály – u knížek o programování nerozumím z celé knihy třeba 30ti výrazum, z toho většina je v předmluvě, věnování či úvodní kapitole Jinak i když si projdu ten FCE list (což imho logický krok) tak se ted vysloveně snažím nová slovíčka potkávat (viz ty strategie – seriály, články audiobook atd.) nikoliv že bych si vzal slovník a vzal ho z jedné vody na čisto (i když bych rád)

Co se týče osvojení – pokaždé když se naučím nějakou část, osvojím – tak si ten seriál/díl pustim znovu/či několikrát – protože když to člověk nemusí zastavit, vypsat si a přeložit ale už to má trošku osvojené, pak to pochopitelně vstřebá. Ale právě vzhledem k tomu počtu slovíček, si je prostě musím vypsat a začít učit.

Ale asi máš pravdu, že bych se je nemusel učit jako básničku či 100% jak to nazvat, ale dostat je do podvědomí a pak je postupně vstřebávat v nějakém kontextu. To je nápad(thu)