Zdrávím všechny,

nedávno jsem si u sebe všimnul jedné věci a to, že když se soustředím například na angličtinu, tak chci sledovat seriály v angličtině, číst v angličtině, jíst anglické jídlo, pít anglický čaj apod. Prostě to beru rovnou i s celou kulturou a vším co k tomu patří. Nedávno jsem se rozhodl, že se začnu souběžně učit španělsky. Nastal ale u mě zásadní problém. Chtěl jsem opět příjmout kulturu, ale tentokrát španělskou. Můj playlist byl čistě španělská, latinskoamerická hudba, odrazilo se to i ve stravě . Takže jsem se dostal do konfliktu a výsledek byl, že angličtina šla zásadním způsobem do ústraní. Jenže já mám angličtinu rád a tak jsem si řekl, nejdřív se naučím pořádně anglicky a ostatní jazyky až potom. Zjistil jsem, že to takhle prostě mám a že když se věnuju jednomu jazyku, tak pro ten další nějak není místo.

Proč to ale píšu. Zajímá mě jak to máte vy, co se učítě třeba více jazyků, jestli jste někdy řešili podobné “problémy” a třeba jak jste to nakonec vyřešili. 

Pro mne je kombinace angličtina-ěpanělština ideální. Ale, protože španělštinu už dlouho nepoužívám aktivně (mluvení), potřeboval bych si ji oprášit. Já jsem se učil sám, říkal jsem si stejné věty nebo přeříkával různé situace v obou jazycích, pozoroval, která slova jsou si podobná pro snazší zapamatování a četl co se dalo včetně zjednodušené četby v obou jazycích. Myslím, že je důležité udržovat se v určité kondici v obou jazycích souběžně.

U mě je to otázka preference a tady angličtina vyhrává na celé čáře. Ájinou jsem teď obklopen docela hodně, prakticky každý den čtu nějakou knížku v Aj, sleduju filmy, či dokumenty, poslouchám podcasty, příležitostně píšu na fóra (HFE including) doučuju, občas i něco přeložím. Anglickou kulturu nějak komplexně nepřebírám (kromě muziky), zas tak to až nehrotím. Ale nic proti tomu, pokud to někomu takhle vyhovuje, proč ne. Pokud jde o ty ostatní jazyky, tak jsem ročník, který měl na škole povinnou ruštinu, ze které už jsem ale dost zapoměl. Mě tenhle jazyk nikdy nevadil a vzhledem k tomu, že začíná být zase v kurzu, průběžně si osvojuju slovní zásobu,. Jinak se teď taky učím španělštinu, protože se mi líbí, ale nemám u ní narozdíl od Ájiny takové ambice. Předtím jsem jako samouk chvíli piloval němčinu, jenomže nějak chyběla motivace dotáhnout to aspoň na level B2. No, třebas se k ní ještě někdy vrátím. Pravdou je, že kdyby člověk potřeboval umět další cizí jazyk na komunikativní úrovni kvůli nějaké solidní práci, tak by na tom asi makal víc.

Děkuju za opovědi. No věc se má tak, že já to vlastně nějak úmyslně nehrotím. Nějak to tak samo vyplyne vždycky. Rád zkouším nové věci, tak je to možná i tím. Rád objevuju pro mě nové kultury, jenže u mě právě taky vyhrává angličtina, proto španělština leží už půl roku v šuplíku. Je to právě taky tím, že když preferuju angličtinu, tak mi třeba přijde jako nevhodně využitý čas číst knížku v češtině, když jí můžu číst v angličtině a podobně. Takže potom když to přenesu na ostatní věci, který mi můžou přinést benefity co se týče zlepšení angličtiny, tak se dostanu do situace, kdy jsem angličtinou zahlcen a nezbývá prostor pro jiný jazyk. Ruštinu jsem začínal taky, měl jsem ji dva semestry na vejšce, chytla mě, bavila mě, ale skončila ze stejného důvodu. Asi by to fungovalo jedině když bych se věnoval čistě studiu cizích jazyků. Problém je taky asi v tom, že v angličtině už jsem schopen číst na nějaké úrovni, sledovat seriály, filmy a v té španělštině musím začínat úplně od základů, takže to zabere víc času.

Kdyby někdo chtěl ještě sdělit svoje zkušenosti feel free! Zajímá mě jak to mají ostatní. 

Je pravda, ze jsem trochu “poamerictel”, od te doby co celkem umim anglicky. Nicmene, ze bych zavrhl zcela knedlo vepro zelo ve prospech burgru, to uplne ne. Dle meho pokud se clovek tomu venuje a bavi ho nejaky jazyk, tak tu kulturu proste nejakym zpusobem vice ci mene nabere, chte-nechte.

Když jsem se před pár lety začala učit španělsky, našla jsem tuším na stránkách BBC kurz španělštiny v angličtině (pro angličany). Bavilo mě to mnohem víc než české učebnice a myslím, že jsem si i víc zapamatovala. Knížky jsem střídala španělská (zjednodušená) a anglická. Jenže angličtinu používám mnohem častěji a tak úroveň mé španělštiny trvale klesá.

U mě se zatím ukazuje, že nejlepší cesta, jak se donutit k učení, je jazyk učit – pak si člověk musí zjistit, jak je něco správně (gramatika, výslovnost…) a nutí ho to pravidelně číst, poslouchat apod.
Kromě angličtiny mám v plánu v nejbližší době učit ještě němčinu, a pokud by měl někdo ze studentů zájem, tak by výuka mohl probíhat dokonce v angličtině.
Jako správný megaloman mám potom v plánu pokračovat podobně s dalšími jazyky (ES, IT, FR, NL, RU, GR, čín., jap., arab…) v horizontu příštích třiceti let. 

Velice zajímavé téma. Já mám druhý jazyk francouzštinu. Výhodu mám v tom, že v práci komunikuju prakticky jen ve francouzštině, ale to je business a mám větší potíže s tou běžnou. Chodím na kurz konverzace s rodilcem, takže tím to trochu doháním. Mám hodně franc. kamarádů, se kterými jsem v kontaktu přes email, FB a i osobně, když působím jako koordinátor/pře­kladatel/tlumoč­ník pro jeden úřad, který má družbu s fr.městečkem. Čtu svým dětem francouzské i anglické pohádky, někdy na ně mluvím v EN nebo FR. Angličtinu mám trochu líp zmáknutou, než fráninu. Téměř denně jsem na HFE (na helpforu a při přípravě článků a testů se toho člověk naučí…), čtu knížky v angličtině, poslouchám rádio a písničky, dívám se na filmy, učím…
Nejtěžší je pro mě situace, kdy se setkám s Francouzem mluvícím anglicky – většina Frantíků má příšerný přízvuk (rozuměj francouzský) a já se ocitnu ve schizofrenní situaci, protože slyším francouzštinu, ale vlastně jsou o anglická slova.
Kromě těchto dvou jazyků mám ještě miniznalost srbštiny, ale ta se mi do těchto dvou jazyků neplete. Tam se jenom učím z učebnice (občas) a párkrát do roka mluvím s rodilci.

Jak tak pročítám vaše reakce, tak mi z toho vyplývá, že způsob jak obstát ve více jazycích je zřejmě být vystaven situacím, kdy ho musíme použít. Když si představím, že bych musel používat oba jazyky a to nemyslím jenom z povinnosti, jako například kvůli práci – i třeba být nucen ho použít při komunikaci s cizinci kamarády – tak se zřejmě dokážu věnovat oběma jazykům na solidní úrovni. Jenže z vlastní iniciativy se bohužel přinutím pouze do jednoho, i proto, že když jsem se souběžně učil španělštinu, tak jsem měl pocit, že angličtinu zanedbávám. Nejspíš zvolím cestu samostudia angličtiny a na španělštinu si domluvím nějaké individuální kurzy. Možná to by mohlo pomoct se přinutit tomu věnovat i ve volném čase.

Jinak jako správný jazykový sebevrah mám samozřejmě ve frontě řadu dalších jazyků, které bych rád ovládal podobně jako Franta. Od zcela běžných až po zcela neobvyklé především z kontinentu Afriky. 

Děkuji všem za reakce!