Víte, tohle se strašně těžko “měří”, jelikož jsme tak
odlišní – v učení, v tom, co si kdo představuje jako aktivní
přípravu… Než jsem přišla sem na HFE (2012), tak jsem měla FCE (B2) –
z roku 2008 – ale už jsem tu úroveň takovou neměla. Za ty dva roky jsem
tady denně, denně čtu knížky v EN, několikrát týdně sleduju cokoliv
v EN (i když asi ne dostatečně dlouho, ale nemám se třemi dětmi a dvěma
pracemi tolik času), několikrát týdně mluvím, ale nikdo mě bohužel
neopravuje, snažím se denně učit: teď v březnu se chystám na CAE –
jelikož jsem ale tak trochu perfekcionista, nehodlám se smířit s nějakými
60%, prostě to chci aspoň na 80%, takže se “drtím”, ale stále nejsem
spokojená, něco dávám na 90, něco na 60 … Ale to je můj osobní
problém. Každopádně hodně záleží na tom, jak by ta vaše příprava
vypadala, jak by byla efektivní (zda byste se tou přípravou opravdu něco
naučil a nezapomněl) a taky zda víte, jak ta zkouška probíhá… ono je
něco jiného umět všechna cvičení, mluvit atd. a vědět, jak ta zkouška
probíhá, co vlastně se od vás na té zkoušce očekává. Mnoho lidí na
tomto pohořelo, mysleli si, že to není důležité, ale řekla bych, že
vědět, co vás na té zkoušce čeká je to nejdůležitější: třeba že
při speakingu, kdy mluvíte ve dvojici, se očekává spolupráce,linking
words atd., jak má správně vypadat review, formal
letter v writingu atd.