Příspěvek od ONDR4.cz vložený před 11 lety

IMHO jeden z nejzajímavějších a nejpoučnějších článků na tomto webu vůbec, děkuju! Zrovna dnes jsem ve městě viděl jednu bilingvální (česko-německou) rodinu a musím říct, že jsem té cca 8leté holce docela záviděl, jak ve svém věku mluvila naprosto plynule oběma jazyky.
Myslíte, že by třeba časem bylo možné ke článku přidat alespoň krátkou nahrávku, abychom výsledek takové výchovy slyšeli na vlastní uši? Strašně by mě to zajímalo .

Příspěvek od JiM_cz vložený před 11 lety

Diky za zajimavy clanek. Neco podobneho me pravdepodobne taky ceka protoze manzelka neni Ceska.

Nevis o nejake dobre literature ktera nejak vysvetluje jak postupovat s vychovou v dvojjazycne rodine?

Příspěvek od AdrianaXXX vložený před 11 lety

Sesternica je z jazykovo zmiešaného prostredia. Narodila sa slovenskej matke v Bagdade. Plynulo hovorí slovensky aj arabsky. Vzala si za manžela svojho spolužiaka z VŠ. Sú to veľmi vzdelaní a náherní ľudia a vzhľadom na príšerné udalosti v Bagdade sa zriekli irackej štatnej príslušnosti aj národnosti. Žijú v Dubaji – vyspelej, pokojnej, mierovej a dokonale multikultúrnej krajine. Majú dve deti, ktoré samozrejme hovoria skvele po arabsky, no na mňa, reagujú len áno a nie. Rozumejú, ale nehovoria. Začo som na sesternicu dosť rozhorčená. V prvých rokoch hovorila na nich po slovensky, teraz už nie a veľmi to vidno. Marek – Vy to určite nevzdajte – držím palce !

Příspěvek od Franta K. Barták vložený před 11 lety

Přiznám se, že o žádné knize nevím. Jediné, čím jsem šel do boje vyzbrojen já, byla jedna výměna vzkazů s paní Lioness a vědomí, že existuje spousta dvojjazyčných rodin, kde rodiče také nestudovali, jak na to a prostě mluvili. 

Příspěvek od Lioness vložený před 11 lety

U dvoujazyčné výchovy dítěte pokud jsou oba Češi je největší problém v reakci okolí, na kterou vás žádná kniha nepřipraví. Někdy je opravdu hodně špatná. Ale pokud jeden z rodičů není Čech, tak žádná špatná reakce pravděpodobně nebude. Jinak dítě vychováváte takové jaké chcete aby bylo. U nás jen s tím rozdílem, že jeden mluví česky a druhý mluví anglicky. 

P.S. jsem chtěla aby se mi to navěsilo na ten původní příspěvek, ale nějak se nezdařilo 

Příspěvek od JiM_cz vložený před 11 lety

Ale 3 jazyky by asi uz opravdu bylo moc ze ? Jsem v soucasne dobe v AU a tak v uvahu by prichazel rodny jazyk muj, manzelky a samozrejme mistni Eng… 

Příspěvek od Geo vložený před 11 lety

To je pravda, pořád máme tendenci dětský mozek podceňovat a převládá předsudek, že dítě z “přirozeně” dvojjazyčné rodiny (mateřština každého z rodičů je jiná) se to holt naučit musí, ale proč “normální” dítě zatěžovat, že…Jenže učení jazyka podle mě pro malé děti není práce, je to přirozená součást jejich vývoje. U nás se všude mluví česky, ale jsou země, kde každý domorodec mluví minimálně dvěma jazyky (jeden mateřský, jeden nebo dva úřední, a pak třeba ještě jazyk sousedního kmene/města) a nikdo se nad tím nepozastavuje.

Příspěvek od Alisch vložený před 11 lety

Je fajn vidět v bilingvní výchově z čistě české rodiny dobré výstupy. Gratuluji. Je vidět, že jste to bral velmi nenásilnou formou a dcera je k tomu hodně otevřená.

Já jsem tedy tak nějak zaujatá. Jedno léto jsem prováděla na zámku a měla jsem tím pádem možnost vidět rodinky s dětmi různého ražení. Z čeho jsem ale dostávala infarkt, byly tři různé případy bilingvní výchovy. Bohužel ve všech třech případech byla naprosto šílená jak výslovnost, tak gramatika. Příklad 1: Tatínek na pískovišti na svého dvouletého sviště volá “Bring me bagr.” S tak ostrým “r”, ignorací členů a používání českého slova ve větě. Příklad 2: Maminka na prohlídce: “Dzis is knight.” Netřeba dodávat jak si poradila s “kn”. Ten třetí už nebyl takový extrém, ale dítko taky bude mít co opravovat.

Spousta lidí mi řekne, že aspoň dítě bude mít nějaký základ. Jenže já říkám, že základ má být pořádný, ať je na čem stavět. Ne po x letech zjistit, že mi padá střecha, protože základy jsou shnilé. Já se taky začala učit až ve druhé třídě (a díkybohu jsem měla na základce úžasné učitele) a dneska s sebou spousta lidí po prvním setkání trhne, když promluvím česky a oni to nečekají. Jde začít později, za to pořádně.

Váš článek beru jako inspirativní dvousečnou zbraň. Ono fakt není třeba CPE, ale je potřeba soudnost, kterou spousta lidí postrádá 

Příspěvek od JiM_cz vložený před 11 lety

Ale 3 jazyky by asi uz opravdu bylo moc ze ? Jsem v soucasne dobe v AU a tak v uvahu by prichazel rodny jazyk muj, manzelky a samozrejme mistni Eng… 

Příspěvek od Alisch vložený před 11 lety

Je fajn vidět v bilingvní výchově z čistě české rodiny dobré výstupy. Gratuluji. Je vidět, že jste to bral velmi nenásilnou formou a dcera je k tomu hodně otevřená.

Já jsem tedy tak nějak zaujatá. Jedno léto jsem prováděla na zámku a měla jsem tím pádem možnost vidět rodinky s dětmi různého ražení. Z čeho jsem ale dostávala infarkt, byly tři různé případy bilingvní výchovy. Bohužel ve všech třech případech byla naprosto šílená jak výslovnost, tak gramatika. Příklad 1: Tatínek na pískovišti na svého dvouletého sviště volá “Bring me bagr.” S tak ostrým “r”, ignorací členů a používání českého slova ve větě. Příklad 2: Maminka na prohlídce: “Dzis is knight.” Netřeba dodávat jak si poradila s “kn”. Ten třetí už nebyl takový extrém, ale dítko taky bude mít co opravovat.

Spousta lidí mi řekne, že aspoň dítě bude mít nějaký základ. Jenže já říkám, že základ má být pořádný, ať je na čem stavět. Ne po x letech zjistit, že mi padá střecha, protože základy jsou shnilé. Já se taky začala učit až ve druhé třídě (a díkybohu jsem měla na základce úžasné učitele) a dneska s sebou spousta lidí po prvním setkání trhne, když promluvím česky a oni to nečekají. Jde začít později, za to pořádně.

Váš článek beru jako inspirativní dvousečnou zbraň. Ono fakt není třeba CPE, ale je potřeba soudnost, kterou spousta lidí postrádá 

Příspěvek od Hum4nfrog vložený před 11 lety

Dlouho jsem na toto fórum nic nenapsal, ale tato rozprava mně prostě nedá. Dámy a pánové učitelé. Uvědomte si prosím jednu podstatnou věc: Nejdůležitější není jak dokonale daným jazykem mluvíme, ale CO tím jazykem říkáme. Jazyk, byť sebedokonaleji ovládaný je k ničemu, pokud nemáte co řici. Strávil jsem studiem angličtiny ohromné množství času a jako technikovi mně to připadá jako ztracený čas, za který jsem se mohl naučit mnoho pro mě užitečnějších věcí. Takže jakkoliv našim dětem studium jazyků usnadníme, na jakékoliv úrovni, tím snazší bude jejich budoucnost, zejména v nehumanitních oborech. A ty, ať se vám to líbí nebo ne, drží nás všechny na živu.