Pokud, jak jsme se už bavili, bude what if spíše pro „co když, co kdyby“. A pro návrhy spíše Why dont you…What about we…

Jak prosím bude Co kdybych......?

třeba: Co kdybych to udělal za tebe a ty za mě.

Díky moc

What if I did it instead of you…?

Udělám si v tom pěkně pořádek. Takhle to chápu:

Návrhy – co kdybychom, co kdybys apod.
se nejvíc tvoří jako
Why don´t you ask her out ; What about asking her out

(tyto tak nˇák chápu pro you a we,
ale u I nebo she? Bylo by lepší použít to What if?
Protože nemám ponětí, jestli by to bylo Why don´t I…
asi je to i blbost a nebo What about I …
A u třetí osoby – Why doesn´t she do it? taky blbost?
nebo What about she/her asking…vůbec nevim.
Proto bych použil pro she, he a it What if.

Takže z toho plyne další možnost tvoření návrhu – What if

What if se ale používá i pro otázky typu co když? Co potom? Co by, kdyby?
A je lepší to tvořit pomocí „what if“ než pomocí „suppose“.

časy a osoby:

návrhy:

What about going to the moveis today?
What about going to teh moveis tomorrow?
návrh do minulosti je asi blbost
tyto věty se vztahují na 1.os. mn. č. – WE
Lze tuto vazbu použít i pro další osoby? popř. jak?

Why don´t you ask her? (you)
Lze tuto vazbu použít i pro další osoby? popř. jak?
(u této vazby…nemusí jít o zdvoř. návrhy ale i o norm.otázky jako proč nepracuješ? Why don´t you work? apod.)

What if
What if může být i návrh?
pro všechny osoby?
What if we would go? podmin zpusob asi ne ze? (návrh) Co kdybychom sli?
dalsi osoby – What if she,he…
treba Co kdyby se schovali nez prijde? What if they hide before he comes? Tady sem pouzil jiny cas ani nevi proc…
Co dkybysme si tedˇ dali pusu? What if we......?

No, nevím jaký čas, jakou vazbu pro jakou osobu a taky jestli treba podmin. zpusob atd.

Otázky Co by kdyby, co kdyby, co když…

Tady vím jen o what if…
a použití…hmm

u všech osob se bude asi delat stejne (sktruktura)
jen jinak casy…a podmin. zpusoby?
uvidime na prikladech:

(doufám že co když jako what if when apod…s when sou blbosti)

Co kdyz ti zitra nezavola? What if she doesn´t call you tomorrow?
Co kdyby ti nezavolala (zítra)? To mi připadne jako část kondicionálu What would you do if… – What if she didn´t call you tomorrow?
Co kdyz ti ted reknu ze … What if I (will) tell you that
Co kdybych ti ted rekl…What if (would) I told you I love you (now)
Co kdyby ti (bývala) nezavolala (včera)? Tak ymi to pripomina kondic. jako by (What would have you done if…) – What if she had not called you

yesterday? To se samotný asi moc nepoužije a s otázkou jako Co by se asi stalo kdyby…by to byl vlastně ten kondic. jak sem napsal ne?

No snad sem nic nevynechal.
Prosím o vaše strpení. Kdyz ten text skopirujete a jen prepisete spatne na dobre nebo tak nak abych se zas nemusel vyptavat, budu moc rad.

Díky

Zamyslete se hlavně nad tím, co to ‚návrh‘ vůbec znemaná – člověk někomu něco navrhuje – pojďme něco udělat. Nemůže něco navrhovat někomu třetímu, nemůže navrhovat do minulosti atd adt. Přestaňte přemýšlet vždycky nad všemi variantami.. nemá to smysl, je to ztráta času.

Přestavte si, že by se cizinec, co studuje češtinu ptal na otázky typu: Když je ‚pojďme něco udělat‘, jak by to bylo v první osobě jednotného čísla? (Půjdu? Ať jdu???) nebo ve třetí osobě? Nejen, že to gramaticky nejde, ale je to i zbytečné.

Dále: WHAT IF je kondicionál, to vám ho nepřipomíná, to je kondicionál, a platí pro něj všechna pravidla jako pro kondicionály. Takže žádné WILL ani WOULD tam nebude.

A hlavně… umění naučit se anglicky vůbec nespočívá v umění překládat různé české věty co nejpřesněji do angličtiny. Jde o to, že máte nějakou myšlenku, a tu se snažíte říci v tom druhém jazyce tak, jak by to asi řekl Angličan/Američan.

Když čech řekne: CO kdybysme si dali pusu? – je to návrh. Neřešte, jak je to formulované česky a jak tu formulaci nejlépe převést do angličtiny. Můžete říct např LET'S KISS. Nebo CAN WE KISS? nebo CAN I KISS YOU? nebo HOW ABOUT A KISS? Je to jedno, tak jako tak je to přesný překlad, pokud to vyjadřuje stejnou myšlenku.

No jo, ale pak chci něco říct a nevim.
Chci použít vazbu a nevim co s ní nelze a jaká je pro určitou osobu atd. 

Problém je v tom, jak se Vám neustále snažím vysvětlit, že neustále řešíte jen překlady. Potom nevíte, jak to říct, protože nevíte, jak to přeložit. Ale mluvit anglicky se dá i bez překládání. Překládání zdržuje, překládání člověka plete.

Když mi student odevzdá esej, většinou na tom je poznat, kdo psal esej anglicky, a kdo ji napsal česky a pak ji překládal. Ta česká přeložená do angličtiny se většinou nedá vůbec číst… obsahuje příšerné vazby, zbytečné chyby apod.

Jestli vám můžu doporučit, opusťte překládání nadobro, pokud se ovšem nechcete živit překladatelstvím.

Ne to nechci.
Dobře, ale jak mám mluvit anglicky když nevím jak to řeknou?
Pak musím přemýšlet jak se to řekne v češtině.

Tak se učte anglicky z anglických učebnic, tam se postupně seznámíte s tím, jak můžete člověku poradit, jak něco navrhnout, jak něco přikázat atd atd… Nebudete potom muset řešit, jak kterou větu přeložit.

Tenhle příspěvek si budu muset číst častěji, abych na to nezapomněla. Taky se občas ještě nachytám, jak se snažím „přeložit“ českou větu a to většinou právě v případech, kdy to nemá smysl, místo abych to zkusila nějak opsat, když už nevím nějaké to slovíčko.