Toto je oficiální materiál RVP, nevěděl jsem, že se takového přístupu v našem školství někdy dožiju – a vida! 

Celý článek si můžete přečíst zde:
http://clanky.rvp.cz/…M-VEKU.html/

Pro mne nejzajímavější části:

Vzhledem k rozsahu slovní zásoby, kterou žáci v daném věku zvládnou, se nezdá brzké zahájení osvojování si cizího jazyka v porovnání se staršími studenty významné, přesto může příznivě ovlivňovat respekt před neznámým a snižovat jazykové bariéry. Zkušenosti z praxe naznačují kladný význam seznámení se s intonací a melodií cizího jazyka, rytmem a některými typickými jazykovými strukturami. Velmi cennou hodnotou je osvojení si správné výslovnosti.

V případě, že je kontakt s daným cizím jazykem přerušen, může být nevýhodou fixace dětské slovní zásoby (pokud je jí – v souladu s věkem žáků – dávána přednost). Vážnější však je, dojde-li k fixaci nesprávné výslovnosti či intonace. Proto velký důraz musí být kladen na kvalitu expozice cizího jazyka v raném věku, je-li prováděna v rámci vzdělávacího procesu. Ačkoli v současnosti stále přetrvává nedostatek kvalifikovaných a zkušených vyučujících cizích jazyků, zejména malých dětí a žáků předškolního věku, lze využívat různé dostupné prostředky, jak zprostředkovat cizí jazyk ve vysoké kvalitě. Stávající technický rozvoj poskytuje audio a videonahrávky, ale také další nosiče jako CD, DVD a počítače, včetně možností, jež nabízí internet.

Výuka prvního cizího jazyka může být zahájena v různém věku. Skutečnost, že někteří žáci dosud neumí číst, nemusí být zásadně významná, bude-li vyučující používat relevantní pedagogické přístupy. Jedním z nich je tzv. audio-orální metoda.

V prvních hodinách si žáci zvykají na cizí jazyk a při tomto vstupním seznámení pracují s jazykem na základě poslechu, poté s ústním vyjadřováním. Takovýto přístup koresponduje s vývojem malého dítěte od věku kojence, které naslouchá a reaguje mimikou, později začíná vytvářet zvuky, které v určitém stadiu přechází ve srozumitelná slova, následně ve věty a nakonec vyústí ve vlastní ústní projev. Obvykle až ve škole se učí spolehlivě číst a psát.

Období seznamování se s cizím jazykem, kdy žák zejména vstřebává slyšené bez toho, že by reálně cizí jazyk produkoval, může být různě dlouhé. Pedagog by měl nabízet různé postupy a přístupy a žáky ve vhodném okamžiku k aktivnímu použití cizího jazyka povzbuzovat. Neměl by jej však nutit. I když žák nemluví, je pravděpodobné, že si určité znalosti a dovednosti odnáší. Možná, že právě takový žák si bude na cestě domů notovat písničku z hodiny se všemi slovy. Někteří žáci se mohou spíše projevit v ústraní nebo při práci v malých skupinách, jiní naopak ochotně mluví současně s ostatními (písničky, zopakujte všichni). Přesto by vyučující měl trvale sledovat, zda nejde o zárodek pozdějšího problému.

To je článek publikovaný 15. 03. 2005, mohl ses dožít skoro o deset let dříve .

No to snad ne! Dostal jsem na něj odkaz v newsletteru včera! 

Tak je to tam u toho článku napsané. Mrkni sám. Vpravo nahoře.

Ale ne, já ti to přece věřím! Jen nechápu, proč mi to poslali jako novinku.