Dovedu si představit použití stavu s WOULD tehdy, když se jedná
o nějaký ohraničený stav, tedy ne stav obecný.
Např. kdysi dávno, když jsem byl malý, takž jsem vždycky musel
poslouchat, co říkají rodiče. Tady myslím musí být USED TO a ne WOULD.
Tady je to obecný stav. Nebo že jsem býval mrzutý, hloupý,
unavený apod.
ALE, když je to něco jakoby ohraničeného, tedy mám daný začátek či
konec, tam by už USED TO být nemělo, mělo by se použít WOULD. Např. Jsem
si vždycky bez dovolení půjčil tátovo auto (tam by bylo USED TO nebo
WOULD), a POTOM jsem musel poslouchat jeho kázání. To ‘musení’ tady
není obecné pro minulost, ale je důsledkem jiné činnosti. Tady by se muselo
použít WOULD. A použilo by se i přesto, že ‘musení’ je STAV a ne
činnost. Stejně tak třeba že jsem chodil na párty (USED TO nebo WOULD) a
POTOM jsem byl unavený. Opět to nějak ohraničuji, opět použiju WOULD a ne
USED TO.