Občas se setkávám s přístupem učitelů, kteří tvrdí, že od některých studentů nelze vyžadovat příliš (typicky starší studenti, zaměstnaní, s rodinou, co nemají čas se učit) a “stačí jim základní věci” a “přibližná výslovnost”.
Tím myslí, že např. budoucnost se vytváří jen pomocí WILL, minulost = past simple a předpřítomným časem či členy není radno studenty vůbec obtěžovat, protože “oni to potřebují jen občas v práci a na dovolené”.
Podobně výslovnost “e veri bet dok” apod. je dostačující, o nějakém vázání slov, přízvuku a slabých slovech ani nemluvě.
Prý se to takoví studenti “stejně nenaučí” a jen je to “plete a otravuje”.

Podle mého názoru se takto studentům místo usnadňování podráží nohy, protože budou i po mnoha letech studia pořád špatně rozumět i mluvit, navíc s gramatickými nesmysly.
Co si o tom myslíte vy?

Předpokládám, že řeč je o firemních kurzech?

Mohou to být i firemní kurzy, ale také individuální výuka. Zkrátka studenti, kteří už nechodí do školy (ZŠ/SŠ/VŠ – u těch se nějak automaticky počítá s tím, že by se měli postupně naučit všechno).

učím všechno a studentům vysvětlím, že v učebnici pro začátečníky je například předpřítomný čas proto, že se opravdu používá.

A taky jim na rovinu řeknu, že za 60 minut týdně s občasnou absencí a poctivými prázdninami v létě a kolem vánoc jsou jejich možnosti omezené prakticky jenom na hezký koníček a pár slov na dovolené. Většině to nevadí. “Chodit na angličtinu” je hodně široký pojem. 

A zažili jste někdy, že by vás někdo tlačil k tomu, abyste takto “zjednodušeně” někoho učili?

Učit jenom se třemi základními časy po mne ještě nikdo nechtěl. Osobně bych se to klientovi snažila vymluvit. Otázka je, co pak s ním, kdyby se mi to nepovedlo.