Dobrý večer.

Zdejší článek o budoucím průběhovém čase jsem si již důkladně přečetl, ale možná o to zmatenější jsem.

V článku je uvedeno, že lze zaměnit budoucí průběhový pro plány např. s přítomným průběhovým. Narazil jsem však na cvičení, které vyžaduje budoucí průběhový čas. Jedná se prý o použití – rutina ( kladení důrazu na rutinost)

• In a very short time we will be taking off.
• In a few moments´time, the crew will be coming round with duty-free goods. We will also be giving out landing cards.
• In twenty minutes time we will be landing at Leonardo da Vinci airport

Ptal jsem se jedné učitelky a ta mi sdělila, že to souhlasí a v některých případech se přítomný průběhový nehodí – neměl dávat. V těch větách, které jsem zde vyspal určitě ne! (je to čas spíše pro jednorázové věci, 1 člověka či skupinku a nikoliv instituci – letadlo – let. společnost)

Já však mezi těmito časy nevidím žádný rozdíl. Dorazilo mě, že budoucí průběhový čas nebudu moci používat například po celou dobu rozhovoru, ale asi spíše jen na začátku. Jenže jak to poznám? V čem by to bylo divné?

Ty jo…kdyby mi s tímto dokázal někdo pomoci......bez přehánění bych měl druhé Vánoce! Díky;-)

Dobrý den,

je pravda, že ve vašich větách se přítomný průběhový opravdu nehodí. Nejde až tak o nějaký důraz na “rutinu”.

Ve vašich větách je použit budoucí čas průběhový, neboť se jedná prostě o nějaké oznámení, co se kdy bude dít (v pět hodin budeme přistávat, za dvacet minut budeme prolétat nad Istanbulem…).

Přítomný průběhový se používá spíše pro nějaké plány (třeba něco, co si můžete napsat do diáře…), v tom případě lze někdy nahradit budoucím průběhovým (jak se píše zde v článku).

Jenže ve vašich větách prostě letecká společnost oznamuje, co se kdy bude dít, takže to trochu souvisí s tím časovým plánem, pravidelným postupem…

A: Please, stay here, you must help me.
B: I can't, sorry. I'm flying to Florida and my plane is taking off in one hour.

A (on the phone): Hi, can you talk?
B: No, sorry. We're taking off in a very short time, I'm just sitting in a plane, I will call you later.

Ale:

Stewardess: In a very short time we will be taking off, fasten your seatbelts, please. – zde prostě mluví o nějakém časovém plánu, co se kdy bude dít, proto je zde budoucí průběhový.

Matěji, vy jste opravdu dobrý. Tohle dává smysl , díky moc!

Jak by jste tento čas (budoucí průběhový ) používal v otázce?

Zaráží mě následující tvrzení:

• A: We are going out of Prague next weekend. It is a teambuilding.

• B: Yeah? Where will you be going this time? (Dotazující zde použije budoucí průběhový, protože ví, že jezdívají pravidelně, nebo že jde o nějakou rutinu, či to je bezpečně naplánováno. Já však nevidím rozdíl s tím přítomným průběhovým. V oznamovací větě, i díky Vám, už ano…zde ale vůbec. Například herce či hudební skupiny bych se takto mohl zeptat, protože mají plány dopředu – Where will you be playing next year. Jen kdybych viděl ten rozdíl.)

Nebo např. How will you be getting there? (např. rok naplánováno, lidé co musí mít všechno naplánované dopředu – takto bych se jich prý ptal)

• A: Somewhere near BerlingThey have reserved a hotel in a village.

• B: How long will you be staying there? ( Zde už by se otázka v tomto čase prý nehodila a rodilý mluvčí by jí použil ze všech těch možností nejnepravděpo­dobněji. Prý čím více se vyptávám- tím se zmenšuje pravděpodobnost, že budu používat tento čas. Prý by to mohlo znít až hloupě. Více mi to ta paní prý vysvětlit neumí:-(:.)