?

Budete muset svůj dotaz trochu rozvést. Co to pro vás znamená – naučit se anglicky?

Pokud byl příspěvek vložen omylem, napište a já ho smažu.

Podle sebe, nevim, třeba za 6 let jsem B2. Za jak dlouho jste dosahli své současné úrovně?

Jak říká Lucka, zkuste to rozvést.
Kromě toho, někdo se učí anglicky od školky, ale přitom se může dlouho stále pohybovat na úrovni A1/A2. A třeba teprve na vysoké škole se rozhodne, že si udělá FCE/CAE a nějakou dobu se angličtině věnuje naplno.
Jiný začne s angličtinou ve dvaceti od nuly a pokud má čas se učit každý den, může se za pár let dostat na stejnou úroveň, jako ten druhý, jemuž to trvalo skoro celý život.

O to si myslím tazateli jde. Za jak dlouho se kdo naučil anglicky natolik, aby dokázal bez větších problémů běžně komunikovat a číst. Já jsem se plácala asi 10 let právě mezi A1-A2, pak jsem se dostala na cca B2 asi za 2 roky. Přišla silná motivace …

Ale to přece souvisí s tím, kolik času a energie do toho člověk investuje. Pokud třeba chodíte na kurz jednou týdně a doma se na to nepodíváte, za rok za dva zjistíte, že jste se nikam moc neposunuli…

Já jsem se ještě anglicky nenaučil, stále se učím, již dlouhá léta. 

Ano, přesně to jsem myslela. Člověk se přece nikdy nepřestane učit cizí jazyk! Já se ho učím od základky, ale stále si myslím, že je toho neuvěřitelně mnoho, kolik mi ještě chybí poznat. Taky jsem měla za tu dobu různé výpadky, třeba mateřské dovolené, kdy jsem se opravdu neměla možnost učit a rozvíjet a pak se mi to o to hůře “dohánělo” – prostě starší mozek se hůře učí. A to ještě musíte vzít v úvahu, že každý se učí jinak – někomu to jde samo, někdo to má vydřené, každého táhne jiná motivace (a pokud se někdo učíbez motivace, tak to přece potom nelze srovnávat už vůbec). Proto se na vaši otázku těžko odpovídá – prostě chcete srovnávat nesrovnávatelné. 

Mě to trvalo asi 15 let, než jsem se dostal na současnou úroveň, která je odhadem něco mezi B2 – C1, (po gramatické stránce dle testů C1) a to díky tomu, že se angličtině, která se mi stala koníčkem, věnuju pravidelně a soustavně.

Bohužel, s angličtinou jsem začal poměrně dlouho, (za minulého režimu se ještě na školách běžně nevyučovala, to byla povinná ruština) a tenkrát chyběla hlavně motivace. Dnes mají mladí lidé výhodu, že už se s angličtinou začíná od 1. třídy, nebo hnedka v mateřských školkách a prostředky k výuce jsou na kvalitativně vyšší úrovni.

Je to ale hlavně o přístupu, cizí jazyk je třeba udržovat a rozvíjet, jinak vědomostní úroveň klesá, jak už bylo řečeno.

Myslím, že to tu ještě zmíněné nebylo, ale podle mě záleží i na inteligenci. Sice to není moc pozitivní, ale člověk s vyšší inteligencí se učí rychleji, a potom samozřejmě dobrá paměť jde inteligenci ruku v ruce. S čímž souvisí i životní styl. Holdování např. alkoholu zrovna lepší paměti neprospívá (i když jedna sklenička červeného vína prokázala opak, everything in moderation!).E­xistuje mnoho faktorů, které mají vliv na učení cizích jazyků a záleží na každém, jak rychle se jej naučí na požadovanou úroveň. Stejně jak tu bylo řečeno, co vlastně znamená UMĚT jazyk? Každý si pod tím představí trochu něco jiného. Přijde mi úsměvné, když někdo obdivuje druhé za to, že umí např. pět jazyků. Ale potom je vhodné se ptát, na jaké úrovni? Všech pět jazyků pravděpodobně nebude mít na úrovni C2, pokud ano, má ten člověk můj obdiv.

Osobně mi přijde zbytečné se zaobírat tím, jak dlouho vám bude trvat dostat se na určitou úroveň. Bude vám to trvat tak dlouho, jak vy sám budete chtít. Záleží i na podmínkách, pokud je člověk pod tlakem, např. musí používat jazyk v zaměstnání, motivace a úsilí bude mnohem větší, než když se budete učit jen tak pro zábavu bez jakékoholi praktického cíle.

Je to podobné jak když pracujete na nějakém projektu. Pokud budete mít na něj 4 hodiny, pravděpodobně jej za 4 hodiny dokončíte, pokud budete mít ale jen 3 hodiny, člověk se přizpůsobí a pod tlakem uděláte stejnou práci rychleji.

Už od začátku mě angličtina bavila, po cca 5 letech jsem byla schopná číst i nezjednodušené texty, ale trvalo mi asi 10 let, než jsem se naučila opravdu rozumět souvislé řeči a “intuitivně” mluvit. To je asi taky u každého jiné – někdo si zase dřív rozumí s mluvenou formou než psanou atd. A studium pořád pokračuje – i po dvaceti letech učení se (čehokoliv) člověk může dělat pokroky