Dobrý den.

Zarazilo mě jedno použití 2 kondicionálu v knížce The Body od S . Kinga. V první větě bych očekával 3. kondicionál, ale je tam druhý.

Chris and Teddy were a long way in front, almost halfway across the bridge. Vern was between them and me. I had to go on. If I turned back, I would be a pussy for life.

Nicméně v knížce se mnohokrát objeví a ten můj “oblíbený” třetí:

“Did you take it?” I asked. I had never asked him before, and if you had told me I ever would I would have called you crazy.

Proč byl použit u té první věty druhý a ne třetí, který by tam dle mého uvážení být měl?

Díky moc!

Napadlo mě, jestli to nesouvisí s posunem času ve vypravování. Neznám kontext takže jen odhaduji:

..if you had told me.. kdybyste mi tenkrát řekli…

U druhé věty je to podle mě tak:

Zeptal jsem se ho (past simple). Nikdy jsem se ho předtím nezeptal (past perfect) a kdybyste mi (bývali) předtím řekli (past perfect), že mu to někdy řeknu (would), nazval bych vás blázny/nevěřil bych vám (protože jsem tenkrát nevěřil, že bych mu to někdy řekl…)

Ty času zde podle mě docela dávají smysl.

A u první věty mě napadá, jestli se nejedná o zpřítomění ve vypravování…

Ta první věta je právě tou největší potíží – vůbec nechápu důvod/smysl 2. kondicionálu. Jako takový poslední pokus jsem opsal kousek stránky – zda by vám to někomu pomohlo při snaze mi pomoci …

I had to go on. If I turned back, I´d be a pussy for life. When I was neraly halfway across I stopped again and looked up. I had almost caught up with Vern, who was being very cautious. Chris and Teddy had neraly reached the other side. And altough I´ve written seven books about people who can do strange things like read other people´s minds and see into the future, that was when I had my first and last experience of it myself. I bent down and touched the track. It was shaking hard, altough it hadn´t made a sound.

I have never been as frightened as I was at that moment, holidng that live track. My whole body just stopped working. My legs felt like water. My mouth opened – I didn´t open it, it opned by itself. I couldn´t move, but I could hear and see and sense everything inside me andf for miles around me. I thought of Ray Brower, and I thought that Vern and I would soon be joining him.

That thought unlocked my body. I jumped to my feet. At least, I suppose I jumped, to me it felt as if I was moving slowly up through five hundred feet of water. I screamed, “TRAIN!” and began to run.