Mám takový problém a snad nebudu jediná kdo ho má.Jde o to, že jsem tak na úrovni intermediate a nevím čím to je, ale když mám mluvit, vytvářím si tak hrozně složitý věty který bych chtěla říct, že je samozřejmě říct neumím a tím většinou končí má konverzace. Ve filmech a v knihách vidím samé složité věty a i já sama se snažím složité věty vytvářet, ale bohužel toho nejsem schopná. Ráda bych mluvila úplně tou nejjednodušší angličtinou s žádnými složitostmi a pak třeba se postupně vypracovávat, ale ač to zní směšně, nevím jak tyto jednoduché věty tvořit. Nevím jestli mám malou slovní zásobu, nebo jestli mám místo čtení originálů radši začít číst knížky elementary (i když třeba Harryho Pottera v originále ovládám), ale abych viděla ty jednoduché věty viděla a třeba pak budu schopná myslet jednodušší angličtinou. Prosím o radu na moji zapeklitou situaci.

Pokud jde o čtení, Harry Potter asi není to uplně nej čtení. Kolik z použitých vět skutečně použiješ v konverzaci? A slovní záslobu má taky hodně specifickou. Možná by byly lepší nějaké romány z prostředí tobě blízkého, kde je i více přímé řeči. Taky by mohlo pomoci sledování seriálů…

Pokud trváš na literatuře a není ti cizí trochu sentimentální romantika, tak doporučuju knížku P.S. I love you, je to hezký romantický příběh a je to psané poměrně jednoduchou angličtinou. Je to první knížka v originále, kterou jsem zvládla přečíst, proto na ni nedám dopustit. Jsem na úrovni pre-intermediate a problémy jsem měla spíše se slovíčky, než s větnou stavbou, takže to zkus, třeba tě ten příběh chytí 

To Majulis: to je velice zajímavé, mám úplně stejnou zkušenost,jed­noduchou angličtinou mluvit se mi jaksi nedaří, vždycky sklouznu ke krkolomné angličtině, které je pak těžko rozumět. Nevím ale, jestli to četba vyřeší, čtu v originále už poměrně dlouho a pasivní slovní zásobu mám docela dobrou. Myslím si, že tenhle problém asi odstraní jenom mluvení, v článcích tady i v diskuzích je pár dobrých rad, stačí si některou z těch strategií zabudovat do denního rozvrhu – lehce se řekne, hůře realizuje, ale jiné cesty asi není… Jsme na jedné lodi! 

To Mystique: prosím, kdo to napsal???

To Lenka68: napsala to Cecilia Ahern, knihu mají na Englishbooks
za 272 Kč, nedávno to dávali v TV

Tak to já vůbec nejsem schopná mluvit. Cvičení a slovíčka zvládnu, ale jak mám mluvit, tak to je konec. Vůbec to ze sebe nevysoukám. Zkouším mluvit sama se sebou, jak se to zde doporučuje, ale moc mi to nepomáhá.

Co vlastne povazujete za krkolomnu anglictinu? Dajte nejaku vetu ktora pre vas zacina byt krkolomna.

Něco dělat se naučíme pouze tak že to budeme dělat. Čtením a posloucháním se mluvit nenaučíme. První problém je že u čtení nám stačí jen PASIVNÍ slovní zásoba, když pár slov neznáme tak vyplynou z kontextu. Takže vždy po přečtení/poslechu části textujej shrňte vlastními slovy. Musíte zjednodušovat proto připomínám metodu volného překladu kdy místo slov/obratů které neznám použiji podobná která znám. Místo „zuřil“ řeknu „byl velmi rozzloben“, kolemjdoucímu místo „kde je lékárna?“ řeknu „potřebuji koupit léky“. Když již sáhnu po slovníku tak kouknu na synonyma zda jsem opravdu podobné slovo neznal, klíčová slova přidám do databáze „naučit“.

Druhý je problém s tvorbou vět, v zahraničních učebnicích najdeme maximálně cvičení tipu „dejte slova do správného pořádku“ a pak konverzaci kde se předpokládá přítomnost učitele, takže nutno chodit do kurzu. Jinak bych uplatnil metodu od jednoduchého ke složitějšímu – místo mluvení pište, nejste tlačeni časem.
Cestou do práce poslouchejte podcasty, večer pište co jste si zapamatovali. Hlavně sledujte kde se při psaní zarazíte a již napsané opravujete nebo potřebujete slovníček. Zde byste při mluvení „skončili“ takže cílem jsou kostrbaté věty ale napsané na „jeden zátah

Problémem také mohou být témata (o čem hovořit). Když se naučíte nový okruh slovíček pak na toto téma zkuste napsat půl stránky, další den o tématu minutu hovořte. Více v článku „Jak na to: SPEAKING“ v sekci Tipy a Triky. Pokročilejší mohou na www.infoa.cz stáhnout (po registraci zdarma) audio soubory ke knize „Angličtina – otázky a odpovědi nejen k maturitě“. Stáhněte si ty které mají v názvu „QUESTIONS“ a trénujte odpovědi.

To nscnsc: tak třeba: „Není žádným tajemstvím, že naučit se cizímu jazyku je záležitost vyžadující velkou dávku odhodlání, trpělivosti, vynalézavosti a pohotovosti, ale tvé úsilí nebude nikdy odsouzeno k neúspěchu, pokud v něm vytrváš“ (tohle je spíš joke, protože přesně takovým „krkolomnostem“ se musí člověk vyhýbat, jinak by se v konverzaci nedostal vůbec nikam)
To Therabit: díky moc za příspěvek-věřím stoprocentně, že tento návod funguje… Shodou okolností: na BBC Radio 7 je třídílná četba Journey into Language, kde anglický profesor vzpomíná, jakým způsobem se před válkou učil Francouštinu, Španělštinu a Němčinu, je tam dost historie, kromě vzpomínek vyjadřuje svoje názory ohledně jazykového vzdělávání. /Nutno dodat, že jako budoucí učitel se ten který jazyk vždycky učil v zemi, kde se jím mluví./

Taky mám problém s konverzací, i když malinko jiný. Když jsem někde sama, domluvím se, v případě nouze si poradím opisy. Ale jak je se mnou někdo z rodiny nebo kolega, změním se na blábolícího prosťáčka a řekla bych, že se všichni diví, proč chodím ty roky do jazykovky. A stane se mi to i ve chvíli, kdy je se mnou někdo, kdo anglicky neumí. Nemáte někdo tip, jak překonat ostych a trému v případě, že konverzujete před někým blízkým či známým?

Jo, já mám podobný problém. Sama mluvím celkem slušně (snad), ale jen je-li to samomluva. Pokud na mě někdo promluví, zapomenu i jak se jmenuju… Snad se to časem zlomí.

Ja som zase spozoroval, ze hovorim lepsie s non-native speakrom nez s native speakrom. A tiez ked si trochu vypije, vtedy to ide jedna radost.

No non-native speaker je někdy docela náročný… pokud to je Turek nebo Ind, i Thajcům občas nerozumím všechno (číslovky na trhu a tak). Jejich výslovnost je docela specifická. Ovšem non-native speaker, kterého jsem potkala včera na Kings Cross v úschovně zavazadel, mě dostal – po dotazu, odkud jsem, na mě spustil slovensky 

Já mám zase dost špatné zkušenosti s italskou angličtinou. Místní průvodkyně mi cosi nadšeně vyprávěla a po pár minutách zoufalé snahy porozumět aspoň něčemu jsem si to nechala zopakovat raději italsky. Mě přijde angličtina dost těžká už tak a když se přidá ještě cizí přízvuk… Nejlépe asi rozumím Američanům (jen nesmí nabýt dojmu, že bych jim snad mohla odpovědět  ).