Ahoj mám problém s prekladem textu resp, s touto větou (souvětím): Our philosophical tradition is almost unanimous in holding that freedom begins where men have left the realm of political life inhabited by many, and that it is not experienced in association with others but in intercourse with one´s self – whether in the form of an inner dialogue which, since Socrates, we call thinking, or in a conflict within myself, the inner strife between what I would and what I do, whose murderous dialectics disclosed first to Paul and then to Augustine the equivocalities and impotence of the human heart.

Já jsem prekladala nasledovne, ale potrebovala bych pomoct s tím koncem, který mi nejak unika – hlavne to „the equivocalities and impotence of the human heart“ vubec nevim k cemu patri.
Preklad:
Naše filosofická tradice je téměř shodná v považování toho, že svoboda začíná tam, kde lidé opouštějí oblast politického života obývaný mnohými, a že svoboda se neosvědčila ve spojení s ostatními, ale ve spojení s lidským já – ať už v oblasti vnitřního dialogu, který již od Sokrata nazýváme myšlením, nebo v konfliktu uvnitř vlastního já, což je vnitřní spor mezi tím co bych dělat měl a co dělám, jehož vražedné dialekty poprvé odhalil apoštol Pavel a poté Augustin, za nejasnosti a slabosti lidského srdce.

Chapu, ze je to dlouhe, ale kdyby mi nekdo chtel pomoci, dekuji predem

Naše filozofická tradice je téměř jednotná v názoru, že svoboda začíná v okamžiku, kdy se lidé přestanou zajímat o politiku, která zaměstnává mnohé, a kdy přestanou být schopni jednat s ostatními, pouze se sebou samými – ať už v podobě vnitřního dialogu, který již od dob Socrata nazýváme uvažováním, nebo ve sporu se sebou samými, to jest mezi tím, co bych měl udělat a co udělám, jehož děsivou protichůdnost odhalil nejprve Pavel, a poté Augustin jako neupřímnost a neschopnost odhalit své nitro (pocity).

Snad se k tomu vyjádří i někdo jiný. Nic lepšího mě nenapadlo.

Naše filoofická tradice je téměř jednotná v přesvědčení, že svoboda začíná tam, kde člověk opouští oblast politického života, která je obydlena množstvím lidí, a že není (svoboda)zakoušena ve spojení s druhými lidmi, ale ve vztahu k sobě samému – ať už ve formě vnitřního dialogu, který od dob Sókrata nazýváme myšlením, nebo ve formě konfliktu uvnitř mne samotného, vnitřního zápasu mezi tím, čím bych chtěl být a tím, čím jsem, jehož vražedná dialektika odkryla nejprve sv. Pavlovi a poté Augustinovi nejednoznačnost a slabost lidského srdce.