Dobrý den, jaké máte prosím zkušenosti a doporučení při psaní výslovnosti u malých dětí (např.3. třída)? Mám na mysli třeba bean psát výslovnost polopaticky jako “býn” nebo “bi:n” , ale hlavně jak např. u think – “sink” – s tím, že jím vysvětlím výslovnost “s” nebo mám psát výslovnost “θink”? Díky za pomoc

Ja osobne skúsenosti s učením angličitiny nemám, mám však skúsenosti s učením nemčiny. Malým deťom (štrvtákom) som výslovnosť vôbec nepísala. Pri nácviku výslovnosti som to napísala slovenskými písmenami naozaj len výnimočne , keď bolo slovíčko ťažké vysloviť, v krajnom prípade a okamžite, keď to deti pochopili, som to rýchlo zotrela z tabule a predtým trikrát červenou kriedou prečiarkla a povedala, že tak sa to nepíše, aby sa im to nemohlo zafixovať zle, najmä u tých detí, ktoré mali fotografickú pamäť. Nikdy sa mi to v testoch neobjavilo napísané zle a deti slovo ovládali. Odporučila by som to len ozaj výnimočne.

V tomto aspektu je ideální, pokud malé děti vůbec psanou angličtinu nepotkají tak dlouho, dokud nemají zažitou základní melodii řeči včetně zvuku neobvyklých hlásek typu θ,ð,ɜ: apod.
Potom totiž nemají tendenci vyslovovat slova tak, jak se píší, ale naopak se snaží psát slova tak, jak zní. Přesně to se děje rodilým. Je mnohem jednodušší dětem vysvětlit, že BEAN se píše jinak než BEEN, protože to má logicky jiný význam. Ale velice obtížně je zpětně přeučíte /dok/ na /dɒg/ či /bet/ na /bæd/.

Toto lze v našem školství bohužel aplikovat ještě tak ve školce, ale ve škole, natož ve 3. třídě po Vás budou pravděpodobně rodiče/ředitel/os­novy chtít, aby děti hned od začátku slova psaly.
V tom případě za žádných okolností nepoužívejte zjednodušenou výslovnost – to už je lepší žádná psaná výslovnost + slyšet to správně od učitele. Neumí-li, či není-li si učitel jistý, tak kliknout třeba na slova ve slovníku na internetu – všude jsou nahrávky rodilých a dětem se to bude líbit a budou si to třeba zkoušet poslouchat i sami doma.
Nejlepší je potom samozřejmě IPA přepis, který se používá ve všech moderních slovnících ve všech jazycích – je universální a bude se jim hodit celý život. Klidně se dá z fonetických symbolů udělat dětem dobrodružství, soutěž, nástěnka, cokoli. V osmi letech není problém si zapamatovat nějakých deset symbolů – lze třeba každému symbolu udělat obrázek, kde symbol představuje postavu, zvíře apod. + jednoduchá slova, v nichž se onen zvuk vyskytuje. Nebo děti mohou takové obrázky zpracovat sami.
Dobrý učitel dokáže děti motivovat tak, že budou pyšné, že znají něco speciálního a navíc vrcholně užitečného.

Ještě jednou zopakuji, že “zjednodušená” výslovnost neusnadní dětem vůbec nic, naopak jim učení jazyka nesmírně zkomplikuje.

Plně souhlasím s Frantou. Jsem přesvědčen, že malé děti vůbec zápis výslovnosti nepotřebují. Ať jsou neustále vystaveny správné výslovnosti (of Vás, z CD, na interaktivní tabuli atd.), ale rozhodně NIC NEKOMOLIT. Udělá to více škody než užitku.

Děti by se určitě neměly doma učit angličtinu ani ze sešitu ani z učebnice (tedy myslím z textu). Chápu, že učitel chce, aby se přece doma naučily slovíčka, ale lepší je naučit se je správně za delší dobu (za pomoci učitele ve škole či jiných prostředků), než se naučit kvanta slovíček prostě blbě. Navíc se do toho začnou někdy ‘míchat’ i rodiče, kteří třeba anglicky neumí, a ti je budou v těch nesprávných výslovnostech podporovat.

V některých školách jedou bez psaní AJ v 1. nebo 2. třídách. U nás je až od 3. tř a samozřejmě to bez psaní nejde. Nějaký 1–2 měsíce je doba hájení, seznamování s jazykem, popěvky, vybarvování vlajek a povídání o těch zemích, zvukové hrátky zejména se slovy podobnými češtině… A pak už se píše i čte.

Výuka slovíček ale je věc učitele, kolegyně dost dbá na to, aby několik vyučovacích hodin jela slovíčka bez psaní, s použitím TPR, flashcards, názornosti… v hrách i drilem. Pak teprve lepí pracovní list se sl. zásobou do sešitu. Tím odpadá nemístné vměšování rodičů.