S ohledem na diskuzi o memorování slovíček a popisu situace např. Luckou mě napadlo co vás jako učitele vede k učení na státních školách. Já se zcela bez mučení přiznám, že bych tam z toho pocitu marnosti a přemíry byrokracie prostě nevydržela. Co vás tam táhne a udrží? Je to pocit, že aspoň pár lidem pomůžete nebo že chcete zevnitř zlepšovat systém?

Sama pracuju už pár let v malé rodinné jazykovce a nějak jsem nikdy nepotkala motivaci, která by mě do státního táhla. Hlavní pozitivní faktor jsou pro mě motivovaní studenti. Pár jich tam z donucení chodí, ale jedná se o výjimky. Situace popsaná Luckou (buřiči a nezájem) by mě dost posadila na zadek.

Co vás tedy dotáhli do státního?

No přece ta hromada prázdnin! Pro mě je to hlavně úplně něco nového, takže jsem ještě zatím nabita energií. Taky to je výzva, možnost vyzkoušet si různé aktivity pro skupiny, které jsem nasbírala na různých seminářích, asi i učitelská duše, taky ta vize, že aspoň někomu můžu ukázat, že angličtina není otrava… myslím, že nejsem úplně naivní, abych si myslela, že jako učitelka a i člověk sednu všem, to je nemožné. Ti osmáci se prostě z různých důvodů předvádí, ale trhat triko si kvůli nim nebudu. Pro mě nemá smysl se hroutit nad omezeními, ale beru jako svůj úkol najít svou cestu v daném systému, a tím objevovat nové a nepoznané nejen v dětech, ale i v sobě.

Mám zkušenosti z práce spíše překladatelské, ve firmách, pak z učení jazyků ve velkých jazykovkách, v jednom malém studiu, ve firemních kurzech. A teď už pár let na střední. Firemní kurzy jsem nezvládla, málo peněz, hodně cestování a upřímně nudilo mne to. Zůstávám s malém studiu, kde učím skupiny, které víceméně znám pár let, ale oproti střednímu školství je to vlastně taky trochu nuda, baví mne tedy zkoušet různé a rozmanité postupy a aktivity na studentech, kteří spolupracují, ale postrádám tu akci, tu nenadálost, to, že nikdy nevím, jak ta hodina dopadne, to zklamání, když plánuji hodinu a ta se mi úplně zhroutí, studenti reagují absolutně jinak, než jsem myslela – oni ti dospělí mi ty aktivity obvykle nezazdí:-). Mám na SŠ skupinu, která je vynikající, zajímavá, občas těžko zvládnutelná – a ti mne opravdu nabíjí. Taky mám skupiny, ze kterých mám učitelskou depresi, ať se snažím, jak se snažím, nikdy a prakticky ničím se nezaujmu, nespolupracují v hodině, nespolupracují ani jinak, nenosí pomůcky, pera, nic. A jakkoliv jsem z toho často velmi deprivovaná, zatím mne baví ta rozmanitost a nenadálost. A výzva.