Dobrý den ještě jednou Nedávno jsme ve škole opakovali rozdíly mezi WILL a BE GOING TO a učitel nám na závěr našeho opakování dal jeden příklad o klukovi, který pozval dívku na rande.

GIRL: Oh boy, I'm tired…
BOY: Alright, I'll take you home × Alright, I'm going to take you home.

A měli jsme říct, jaká možnost je správně. Většina lidí řekla, že možnost s WILL je správně, protože reaguje na dívčinu větu, a sice že je unavená, tak kluk řekne, že ji prostě vezme domu. Učitel ale řekl, že obě možnost jsou správné. Prý, že je mezi nimi malý rozdíl, ale jaký, to neřekl. Prý, ať na to zkusíme přijít sami. Mně to ale nedá a musím ze zeptat, v čem je tedy rozdíl prosím? Nějak na to nemůžu přijít, jelikož se mi zdá, že správná možnost je ta první a ta druhá že by byla jedině neformální nebo hovorová.

Jediné vysvětlení, které mě napadá je, že ten kluk už to měl prostě naplánovaný vzít jí domů. Otázka ale teď vyvstává, kam domů. Do dívčina domova, nebo k němu domů? S vazbou going to, bych se přikláněl k té druhé možnosti. Normálně by ale asi každý základů znalý angličtinář přirozeně volil will

Já bych v tom nehledal žádnou velkou vědu. Myslím, že v kontextech jako je tento, jsou obě možnosti zaměnitelné a případný rozdíl mezi nimi je vnímán spíše subjektivně.

To určitě ne. WILL reaguje na situaci, GOING TO oznamuje, co měl naplánováno. To je přece něco jiného. 

Máš pravdu, Franto. Teď jsem si to přečetl pozorněji a opravdu se sem spíš hodí WILL, protože je to spontánní reakce. GOING TO říká něco jiného.

Pořád si ale myslím, co jsem naznačoval v předchozím příspěvku. Jsou kontexty, kdy je míra spontánnosti těžko měřitelná, a kdy si ji neuvědomuje ani sám mluvčí. Pak jsou oba výrazy zaměnitelné.

Děkuju všem!

Tady mi to přijde jednoznačně jako spontánní odpověď, reakce na to, co řekla. S “going to” by ta věta asi určitě nezačínala s “alright …”.