Pro britskou: ráda jezdím do Anglie, pamatuju si mnohem víc britských výrazů, než těch amerických, v práci se setkávám téměř výhradně s britskou angličtinou

Pro americkou: je mi bližší americká výslovnost (hlavně r), lépe rozumím, mám ráda téměř výhradně americké filmy a seriály, čtu hodně knížky amerických autorů.

A teď “babo raď”! Které dát přednost?

Přímo o tomto tématu bude seminář Marka Víta na letošním Englishbooks Day, v listopadu v Berouně. 

Bohužel ve špatný čas. Listopad nevyjde. Navíc teď stojím před otázkou na jaký kurz se přihlásit. Britská, nebo americká? U začátečníka to bylo jedno, ale teď už bych to asi řešit měla. V listopadu už budou kurzy rozjeté a většinou plné.

Volil bych tu, která je Vám bližší. Ta volba je ale čistě na Vás. Jazyk je součástí kultury, skrze jazyk poznáváte i danou kulturu, učíte se trochu přemýšlet jako oni, rozumět věcem tak, jako oni…

Proto Vám nemže nikdo říct, že se máte raději učit tu nebo tu. Nevidí do Vás.

Mám de facto stejný problém. Blízké jsou mi obě varianty asi stejně. Neustále přeskakuju od jedné k druhé, podle momentální nálady (je-li ten den nálada více britská, nebo více americká, čtu-li zrovna pěknou americkou knížku, nebo koukám na pěkný britský film) a nemohu se rozhodnout a tím pádem se motám stále na místě. Jak poznat, že tohle rozhodnutí je to jediné správné, když plusy i mínusy u obou vycházejí nastejno? Setkali jste se někdy s podobnou nerozhodností? Jak jste ji řešili? Jsem “váha” se vším všudy Díky předem za jakýkoli tip.

Nikdo, ze zdejších učitelů nemá podobnou zkušenost?

Tak pasivně je třeba znát obě a aktivně záleží na koho budete mluvit.

Těžko to za Vás někdo rozsoudí. Je to jako se když člověk musí rozhodnout, s kým se ožení/za koho se vdá. Prostě si jednu vyberte a s ní mluvte. 

Otázka, jak moc velký je to problém, když obě varianty mícháte. Myslím, že v dnešním globalizovaném světě na tom ani moc nezáleží. Já třeba preferuju americkou a snažím se ji, snad docela úspěšně, používat. Nějakému britskému použití se ale stejně někdy nevyhnu.

Nezáleží na tom vlastně skoro vůbec. Určitě by si z toho nikdo neměl dělat těžkou hlavu. Chci znít jako Brit či Američan, pak tomu věnuji pozornost. Chci jen dobře umět anglicky, domluvit se, užít si filmy, seriály, knihy atd. v originále? Pak je mi to jedno, učím se oboje a vesele to míchám a nevadí mi to.

Možná se mnou hodně učitelů nebude souhlasit, ale já to čím dál vnímám tak, že na tom opravdu nezáleží. Mělo by to být opravdu na rozhodnutí každého, na jeho preferencích, na jeho vlastních cílech.

Světu je to vesměs vlastně jedno.