Tak jsem jen tak ze zvědavosti procházela na internetu stránky zabývající se mluvením v cizím jazyce. Zvláštní mi přijde, že se v podstatě všechny zabývají údajným strachem z mluvení, strachem z chyb. Nevím, to jsem ale nikdy nezažila. A to jsem introvert a kontakt s lidmi příliš nevyhledávám! Čeho bych se jako měla bát? Proč? Přijde mi to spíš jako zažité klišé. Lidi neví, jak definovat proč vlastně nemluví, tak se to schová za strach. Moje vlastní zkušenost je, že když mám mluvit, nemám čas na dlouhé přemýšlení a nenaskakují mi kolikrát ani základní slovíčka, se kterými třeba při psaní nemám problém. Najednou mám na něco zareagovat a zaseknu se na banalitě. Pak to z člověka leze jak z chlupaté deky ale ne ze strachu, ale protože mu „nedocvakávají“ právě potřebná slovíčka. Vím, co bych chtěla říct, ale najednou nevím jak, mám okno jak výkladní skříň. A vzpomenu si až třeba v tramvaji, jo měla jsem použít to a to… Jaké jsou vaše zkušenosti se „strachem“ z mluvení?

Ještě bych chtěla doplnit, že mě to přijde spíš, než jako strach z mluvení, jako schopnost člověka reagovat ve stresu. Protože pokud člověk nemá komunikaci natrénovanou a není si zcela jistý, stres to je určitě. A já osobně ve stresu zapomínám i jak se jmenuju, jedno, jestli česky, nebo anglicky Omlouvám se, byla to spíš taková moje úvaha nad tématem, protože jsem se sama mnohokrát setkala s rčením “neměj strach z toho, že uděláš chybu, klidně mluv i s nimi” a chtělo se mi křičet “mě jsou nějaké chyby ukradené, jen si nemůžu vzpomenout na slovíčka!”

Ono to bude velmi individuální. Určitě se najde mnoho lidí, kterým je nepříjemné, že dělají chyby nebo neví, jak dál, a že se tak “ztrapní”.
Pak bude i druhá skupina lidí, kteří s jazykem lépe či hůře bojují a nějaký ten zádrhel je nerozhází, ale nemají na jazyk tolik času, kolik by bylo potřeba.
Pro jejich partnera v komunikaci může být pak výsledek totožný. 

Pěkný přehled toho, co nám může bránit v učení jazyka, podává např. Lydia z Jazykového mentoringu:
https://jazykovymentoring.sk/…cit-jazyk-2/