Já to mám zase tak, že ta první gramatika je pro mě základ. U nového jazyka vždy potřebuji vzít nějakou učebnici a projít si prvních cca 15 lekcí. Tím se s tím jazykem seznámím a tak nějak ho pochopím. Ale pak musí přijít to obklopení tím jazykem, podcasty, filmy, seriály… A to si myslím, že je u mě problém s aj, oproti němčině se jedná o velký krok zpět. Jsem ve fázi, že pokud se na něco dívám v nj, v podstatě je to relax, nijak mě to nenamáhá, je to stejné jako kdybych koukala v češtině, ten jazyk vstřebávám tak nějak mimoděk. S aj to bude něco úplně jiného, většině nebudu rozumět, při sledování to budu muset věčně zastavovat, překládat, hledat co tím vlastně chtěli říct. Takže když to tak shrnu, tak možná nejtěžší pro mě je v tuhle chvíli opustit svou komfortní zónu.

Zasílám odkazy na známé polygloty, které mě zaujaly. Na svých stránkách, či YouTube kanálech se svěřují s tím, jak to dělají oni. Nabízí své metody i názory jak se učit a udržovat si více jazyků najednou:

Luca Lampariello
https://www.youtube.com/…llo/featured

Steve Kaufmann
https://www.thelinguist.com/

jak to proboha dělají polygloti?

Pletou se. They knit themselves get mixed up. Čech (před 1989 ) řekne “у нас при социализме красный живот!” (" … krásný život"). Rusák rozumí “za socialismu máme červené břicho”.

Ano, to je typická situace – většina studentů ji zná u prvního jazyka. Vědí, že by měli koukat na filmy v tom jazyce, který se učí, ale ono je to namáhavé a chtějí si odpočinout… tak se zase dívají s dabingem a nebo v lepším případě s českými titulky.
U druhého jazyka se situace často opakuje: Student ví, že by se měl dívat v novém jazyce, ale raději zvolí ten starý, který už umí. A má vlastně dobrý pocit, protože to přece není česky. 

Ta fáze, kdy nám to porozumění nejde, je nepříjemná, ale je třeba to vydržet a nepolevit. Odměnou je nám celý život trvající jazyková schopnost. 

Chtěla bych se podělit o to, co mě aktuálně docela pomáhá i motivuje. Pořídila jsem si pro každý jazyk jeden diář a každý den si zapisuji, co jsem dělala v italštině, co v angličtině, případně nová slovíčka. Mám pak přehled, co a jestli vůbec něco jsem ve kterém dni dělala a motivuje mě to, aby ta kolonka nezůstala prázdná. Dlouho jsem si myslela, že je to blbost, ale ono to fakt funguje. Studium jsem si rozdělila tak, že dělám napřed (horší) italštinu a pak když zbyde čas, tak (lepší) angličtinu.

To je skvělé!
Ano, každý si musí najít způsob, který vyhovuje jemu. A takovýto “modrý” život je určitě inspirativní!