Příspěvek od Franta K. Barták vložený před 2 lety

Ještě jsem zapomněl na ty učebnice – mluvíme teď o takových těch, kde je třeba článek s fotkou, vyznačené fráze, pak trochu poslech, pak psaní, kus gramatiky apod. A spousta rozesmátých nadšených obličejů a hlavně žádná kontroverzní témata.
Jeden důvod je, že je nepotřebuji (viz předchozí příspěvky), jiný, že se mi nelíbí a přijdou mi neefektivní, nepraktické, nepřirozené a nudné. :-.

Příspěvek od jarkasvoskova vložený před 2 lety

Já se chtěla jen ujistit, jestli jsem to pochopila správně. Přijde mi to nesmírně zajímavé 🙂 Já spíš měla na mysli učebnice typu: • English grammar in Use (vystačím si jen s tou, když se nechystám skládat zkoušky nebo je dobré koupit ještě tu Advanced). • učebnice zaměřené na slovní zásobu napr. English Vocabulary/Idi­oms/Phrasal Verbs in Use; Oxford Word Skills. Co se týče kurzovych učebnic tak je taky moc nemám ráda, proto jsem se zaměřovala na ty výše zmíněné. Našla jsem je i na jazykovém mentoringu v článku Učebnice pro samouky nebo tak nějak.

Příspěvek od Franta K. Barták vložený před 2 lety

Aha, tak už si rozumíme.
Řadu “in Use” a jí podobné řadím spíše mezi “přehledy/souhrny”.
Legendární Murphy byl samozřejmě součástí školní výuky a líbil se mi. Tedy alespoň dokud jsem později nezjistil, že existují i lépe zpracované knihy (řada od M.Vince “Language Practice”).
Jinak třeba němčina takový výběr kvalitních publikací nemá, takže tam se bez toho člověk nejen může, ale často i musí obejít.

Příspěvek od jarkasvoskova vložený před 2 lety

Jaj, tak to jsem ráda, že se už chápeme 🙈Ještě jsem se chtěla zeptat, jak jste posílal ten odkaz na ten článek o speaking na jazykovém mentoringu. Jak moc se dá naučit speaking jenom metodou self-talk? Vím, že je důležité to hlavně procvičovat a mluvit a mluvit. Ale zde docela narážím na problém. Jsem introvert, a to opravdu velký introvert. Jsem takový solitér dá se říct. Nejradši jsem sama a dělám si svoje. Pro mě je důležitá rodina, manžel, děti, občas navštívit rodiče, ale žádné další přátelé prakticky nemám. To není, aby mě zde někdo litoval, ale prostě jsem takto spokojená. Interakce s jinými lidmi mě neskutečně vybíjí a pak potřebuji velmi dlouhou dobu na to, abych “baterky” dobila. Prakticky co mám děti a nemám možnost být sama, má tolerance k externí komunikaci se ještě snížila a často cítím až frustraci. Takže ještě navíc představa, že bych si měla ještě s někým psát nebo si najít nějakého parťáka na komunikaci ve mě úplně vyvolává úzkost. A tak se dostáváme k tomu, jestli je vůbec možné se zlepšit ve speakingu opravdu jen metodou self talk..

Příspěvek od Franta K. Barták vložený před 2 lety

No vidíte, v tomhle jsme si velice podobní, také jsem nejraději sám či s rodinou. Kdybych neučil, tak si asi s nikým cizím nepopovídám, žádným jazykem.
Self-talk je jistě velmi užitečná metoda, ale obávám se, že sama o sobě k nacvičení přirozené komunikace nepostačuje. Stejně jako psaní deníku nenahradí písemné chatování.
Pokud bych ovšem vzal do důsledku, co píšete, tak když se s nikým nechcete stýkat a bavit, ani písemně, k čemu se vlastně chcete učit mluvit? ^*1 

Překlad:

1. just kidding

Příspěvek od jarkasvoskova vložený před 2 lety

To je dobrá otázka 😀 když nad tím tak přemýšlím, tak mi úplně stačí, že si můžu přečíst knihu v aj či kouknout na youtube/seriál (zase mám ze sebe dobrý pocit, že nejsem odkázaná jen na češtinu). Spíš ten hlavní důvod je asi práce. Končí mi rodičák, nemám místo kam se vrátit a kdo ví, na jaké místo se budu hlásit a zda budu aj potřebovat.

Příspěvek od Leiah vložený před 2 lety