Často se v angličtině používá před podstatným jménem jiné podstatné jméno, které má ale funkci přídavného jména. Jak poznám, kdy mám dát před podstatné jméno jiné podstatné jméno a kdy přídavné jméno?

To není úplně jednoduché. Ale takové pravidlo „od oka“ je, že pokud existuje přídavné jméno s tím významem, použijeme to. Pokud ne, použijeme konvertované podstatné jméno.

Takže třeba HRDINSKÉ ČINY budou HEROIC DEEDS a ne „HERO DEEDS“, protože existuje přídavné jméno HEROIC. Pokud bychom ale chtěli mluvit o schopnostech superhrdinů, budou to SUPERHERO GIFTS, protože slovo „superheroic“ neexistuje.

Prostě když neexistuje nějaké přídavné jméno, půjčíme si podstatné jméno, které použijeme místo něj.

Obecně platí, že podstatná jména před přídavnými jsou jen částečnou konverzí, fungují jako přídavná jména jen v tu chvíli, na tom místě. Ve slovníku je nenajdeme jako přídavná jména. Lze je takto používat poměrně volně. Ale má i velká omezení, takže se nadá např. stupňovat, nedá se použít ze slovesem, nedá se použít před ONE (lze říct např. the heroic one, ale ne the superhero one)…

Naopak klasická přídavná jména jsou ve slovníku, mají přesný význam, definici… a jsou to PLNÁ přídavná jména.

Více také v článku o konverzi slovních druhů.

Existuje pak ale spousta dvojic slov, která mají zcela odlišný význam. Např.:

STONE BRIDGE – kamenný most
STONY ROAD – kamenitá cesta

MUSIC SCHOOL – škola hudby (hudební škola)
MUSICAL INSTRUMENT – hudební nástroj

HISTORY BOOK – učebnice historie
HISTORICAL NOVEL – historický román

Atd.

Prostě když si člověk není jistý, podívá se do slovníku na to přídavné jméno, co přesně znamená. Pokud potřebuje jiný význam, použije konvertované podstatné jméno.