Já teda asi nejsem zastáncem toho učit se idiomy vytržené z kontextu
s překladem a takto účelově jeden vedle druhého. Myslím, že to udělá
více škody než užitku. Jedna věc je učit se takto základní slovíčka,
druhá pak pokročilé fráze a idiomy.
Není dobré (dle mého) se to učit takto nahuštěno vedle sebe, že si
třeba dáte za sebe 50 idiomů. Bude se vám to strašně motat dohromady. To
je stejné, jako byste se chtěl najednou naučit 30 frázových sloves. To se
vám pak bude děsně motat, jestli je tam UP, ON, IN apod.
U idiomů o to víc. Tam je totiž zákeřné to, že ho pasivně
samozřejmě znáte, dokonce i aktivně… skoro aktivně, skoro správně!
Jsou tam strašně drobné nuance. Třeba u toho „z hlavy“. Je to OUT OF,
FROM, OFF nebo jak? Všechno je to tak nějak podobné.
Já jsem se shodou okolností tento idiom naučil prostě za chodu. Tolikrát
jsem ho slyšel a viděl napsaný, že jsem ho začal používat sám. Ale
samozřejmě jsem si nebyl jistý tou předložkou a asi jsem to ze začátku
voral. Tak jsem si k tomu vymyslel pomůcku – pohyb ruky (pohyb otevřené
dlaně, která jakoby „vzlétne“ z hlavy), abych si pamatoval OFF
(z povrchu pryč, jako TAKE OFF).
A to je teda moje rada. Poslouchat nebo číst text, hodně textu, různý
text. Snažit se vnímat i idiomy a fráze.
Ve vašem případě tedy mluvené slovo do auta. A to mohou být namluvené
knihy, nebo třeba různé anglické Podcasty. Vím, že třeba na Spotify mají
nepřeberné množství všeho možného, jen je třeba hledat. Pak najdete
možná i podcasty v angličtině k nějakému vašemu koníčku, což je
ideální. Anebo jsou pak podcasty pro pokročilé studenty angličtiny, kde si
třeba opravu vezmou dejme tomu 5 frází, ale celý podcast se točí kolem
nich a člověk si to pak lépe zafixuje. Není to prostě jen česky –
anglicky, a pak jiná fráze.