Ale ten přívlastek nehraje vůbec roli. Porovnejte:
He is man. takto bez členu nelze (je to j.č.
počitatelného podstatného jména)
He is a man. – Je to muž
(není to žirafa nebo pravítko)
He is a tall man. – Je to muž
a ještě přidávám, že je to vysoký muž, ale vysokých můžu je
mnoho.
He is a very tall man. – Ano je
hodně vysoký, ale takových je spousta.
Člen dosazujete vždy kvůli posluchači, berete na vědomí, co on ví, či
neví. Pro něj je to prostě muž, nějaký muž.
He is the man I spoke
about. – Je to (ten) muž, o kterém jsem
mluvil.
He is the tall man I spoke
about. – Je to ten vysoký muž, o kterém jsem
mluvil.
U dvou posledních vět vím, že posluchač ví, o jakém muži
mluvím.
A ano, it's a very fast dog
je správně, stejně jako třeba jen it's a dog.
Jen je dobré pamatovat na kontext!
Je rozdíl mezi
It's a (fast) dog.
prostě jen oznamuju, že je to pes, že to není slon. a to, že je rychlý
a přidám FAST, na to nic nemění. prostě je to pes (nebo prostě je to
rychlý pes), je to jeden z mnoha psů.
a
Look at the (fast) dog.
tady mám jiný kontext – podívej na toho psa, říkám
to posluchači a chci, aby se podíval na jednoho
konkrétního psa.
Nejde jen o to že máte slovo DOG a před ním FAST a volíte člen. Jde
o kontext i to, jak tu větu postavíte.