Poradíte mi, jak se učit dva nebo více jazyků najednou, aniž by se v hlavě míchaly? Pamatuji se, že v době studií jsem s tím problémy neměla, prostě se ve správný čas vynořovaly informace ve správném jazyce. Teď už jsem nějaký ten „pátek“ (nebo více „pátků“) ze školy a jazykům se chci věnovat. Učím se anglicky (angličtinu jsem ve škole neměla), a ráda bych si oživila němčinu a později třeba i ruštinu. Nicméně mám problém, že se mi vybavují slova z různých jazyků a ne vždy tehdy, když je to vhodné – tj. mluvím německy, a když tam nemám úplně jednoznačně zažitou frázi či slovo – automaticky se doplňuje angličtinou. Neznamená to, že to německy vůbec nevím, jen je to zřejmě někde hlouběji nebo co. A mozek si to usnadňuje tím, že tam hodí angličtinu, a jakoby mě z němčiny jakoby vystrčí. Nemáte nějaké rady jak to optimalizovat?

Tak se zdá, že nikoho nice podobného netrápí. Zřejmě se nikdo do takovéto situace nedostal. Byl by tedy někdo ochoten, doporučit třeba vhodné rozestupy (časové…)mezi učením se různých jazyků? Jestli se učíte třeba vždy jeden den jednom jeden jazyk a je to pak v pořádku, nebo je lepší dostat jeden za jazyků na určitou konkrétní úroveň, a teprve pak se věnovat jazyku dalšímu… Prostě jak zamezit tomu prolínání a míchání se…

Já se do podobné dostal. Na VŠ jsem dělal (kromě angličtiny, kterou jsem už uměl) taky Španělštinu jako druhý jazyk, a pár volitelných jazyků – Francouzštinu, Arabštinu, Latinu a Švédštinu…

Ale je jasné, že se mi to pletlo dohromady, takže z toho nakonec moc nebylo. Byla to spíš zábava, vidět, jak různé jazyky pracují odlišně nebo podobně…

Takže žádnou radu pro vás nemám. Sry.

Ja se jisteho casu ucil anglictinu a japonstinu. Navic tu japonstinu z anglicke ucebnice, takze se mi to taky trochu pletlo ale vzhledem k tomu ze japonstina je dost odlisny jazyk, tak to nebylo tak strasny. Doufam, ze v budoucnu najdu cas abych se k ni vratil, tak uvidime jestli se to bude plest vice.

Já se učím angličtinu a němčinu. S němčinou jsem začal teprve nedávno, už je to asi půl roku. Ze začátku se mi to docela taky dost pletlo, ale jak jsem se do toho postupně dostával, tak už s tím nemám takřka žádný problém. Good luck!

Slávko,
němčinou se živím a angličtinu se učím cca 10 let. A mohu ti říct, že se mi občas v práci stávalo (teď jsem na MD) že jsem při německém telefonátu používala anglická slovesa nebo jim dávala německé tvary 

Taky se přidám, dříve jsem dělala italštinu a občas ji ještě používám při telefonování či psaní e-mailů. No a teď jsem začala zase intenzívněji s angličtinou a taky se mi stává, že mi při angličtině přijde italské slovíčko. Je to asi normální.
Někdo souběžné studium nedoporučuje, někdo zase naopak. Já mám zkušenost, že se mi angličtina učí dobře, hodně slovíček si odvodím od italštiny.
Co ale nemělo chybu, když jsem v práci ráno pozdravila svého japonského nadřízeného „Buon giorno“, tak to nešlo okecat
Držím palce a nebojte se toho, ono se to zažije…

Sice už to možná není aktuální, nicméně já studuju ve Francii ve francouzštině, do toho se učím anglicky, španělsky, německy a mám základy italštiny. Měla jsem jeden čas období, kdy se mi to zmotalo všechno tak, že jsem vůbec neřešila, jak na mě kdo mluví, hlavně, že jsem rozumněla, pak jsem rezignovala a po nějakém čase se to ustálilo samo. Nicméně pořád ještě občas nějaké to slovíčko…

Tak to já se učím anglicky (9. rokem – od 2. třídy) a německy (5. rokem – od 6. třídy). Ale už jsem si zvykl jazyky rozlišovat… teda občas řeknu unterstandt (untrštant), ale to se stane každému 

Taky mám němčinu (to je vlastně můj první jazyk) a angličtinu. Problémy obecně nemám, ty nastávají pouze když musím ty jazyky rychle střídat, třeba když mám ve škole němčinu hned po angličtině, tak není problém říct uprostřed německý věty because či naopak v anglický weil. Výzva byla, když nás navštívil holandský pár, kde paní mluvila německy a pán anglicky To se mi to pletlo neskutečně 

Myslím, že toto téma je aktuální stále! Možná už si to Slávka nepřečte, ale třeba to poradí jiným. Já kdysi na VŠ aplikovala „tzv. trojpolní systém“ – ozim, jař, ladem Studovala jsem souběžně ruštinu, litevštinu a angličtinu. Do každého semestru jsem se ale snažila „nacpat“ maximálně dva jazyky ze tří a ten jeden nechat půl semestru trochu odpočívat, aby se lidově řečeno usadil. Dost to fungovalo – tedy u mě – u jiných se to osvědčit nemusí. Samozřejmě, že čím méně jsou si jazyky podobné, tím menší je pravděpodobnost jejich záměny. A docela často se mi potvrzuje, že podle „citoslovcí“ se pozná, ve kterém jazyce člověk je. I když s vámi někdo mluví plynně německy, ale pořád do toho vkládá „oh my god“, „well“, „fucking hell“, tak je stále paralelně ještě v jiném jazykovém levelu:-) Vědomě se dá vytvořit hranice, aby jeden jazyk „nepromlouval“ do druhého, ale chce to trénink a dostatečnou jazykovou sebekontrolu 

P.S. To, jak může jedno anglické slovíčko s litevskou koncovkou absolutně změnit význam výpovědi, jsem si ověřila na jedné výpravě do Litvy. Tehdy mi ještě mozek jel po anglické koleji, přičemž se už postupně přepínal do litevštiny. Styčným bodem se stalo předávání pasů celníkům, kdy jsem tvrdila, že ten můj pas je ten „green-as“ (jako že ten zelený), no a přitom jsem vysílala signál „grynas“ (jako že pravý). Došlo mi to až z reakce v obličeji (výjimka z pravidla, jak se do sebe mohou zaklesnout v lecčems tak vzdálené jazyky, jako je litevština a angličtina:-)

No, já mám ty jazyky vcelku dost podobné a myslím, že na jednu stranu je to i vcelku fajn, v začátcích to pomůže. Pak se to začne motat dohromady. A pak postupně se to usadí a víceméně se to plést přestane. Jde o to se nezbláznit a dát tomu čas nebo aspoň mně to tak vyhovovalo…

Dělám němčinu s angličtinou v práci téměř paralelně, více tedy mluvím německy a naopak více píšu anglicky a mám šéfa Němce, který do němčiny neustále vkládá anglické výrazy jako Statement, Level, Drawing, Disorder, takže ze mě občas vypadnou perly typu „Was machst du afternoon?“ nebo „Ich bin tomorrow nicht zu erreichen“. Hlavně tecy pokud potřebuji něco hodně rychle říct a nemám čas si to rozmyslet. Taky se přiznám, že při mluvení s Němci si občas vědomě vypomáhám anglickými slovíčky, protože sázím na to, že oni se od základky učí anglicky a pochopí mě. (rychlejší než hledat ve slovníku ten správný výraz).
Ovšem největší problém jsem měla v létě, kdy jsem dělala jeden týden státnici z angličtiny a za pár dní pak důležitý pohovor v němčině, kde bylo třeba mluvím výhradně německy a to na úrovni C1.

Já se učím aj 9 let a fr 5 let. Nikdy se mi to nijak moc nepletlo, jenom jsem třeba při konverzaci věděla slovíčko v opačném jazyce, než jakým jsem konverzovala. Taky se mi stalo, že po týdnu stráveném s Amíkama jsem začala na profesorku aj mluvit francouzsky
Taky si ale občas ve francoužštině vypomůžu anglickým slovíčkem s fr. přízvukem:-).