To že nejsou zvyklí mluvit je o učiteli. Já jsem na gymplu měl první čtyři roky učitelku, která s námi speaking vůbec nedělala, takže jsem mluvil pouze s oním rodilým mluvčím. V kvintě, kterou jsem teď absolvoval, jsme dostali jinou učitelku a ta je mnohonásobně lepší. Chce, abychom mluvili a má to něco do sebe. Druhý faktor, který ovšem neovlivní učitel je právě např. povaha člověka. Když je někdo introvert tak to má vždy těžší. V některých předmětech je třeba umět dané učivo „prodat“. A o soft skills, které naše školství hodně opomíjí je taky zakopaný pes. To se odráží právě v jazycích, protože základním kamenem SS je schopnost se dobře vyjadřovat a být pohotový. A to nemyslím jenom angličtinu ale i čestinu, kde má spoustu studentů také citelné problémy.

velmi zajímavá myšlenka o „soft skils“. Konečně vím, jak odborně nazvat to, čím byl známý jeden 80. letý dědeček, který mluvil asi 7 jazyky a který mi říkal:

„Já jsem se naučil tolik jazyků protože jsem si hrozně rád povídal s lidmi“ 

Jo, jo, mluvení je praxe.

Já obdivuji každého kdo umí více cizích jazyků. Ještě před pár lety jsem si idealisticky myslel, že budu umět několik jazyků, ale teď si říkám, že budu rád za ty dva(angličtina a němčina). To umět myslím tak ± na úrovni B2.

to The-Witch-King: Ještě si třeba přidej ruštinu
My postarší jsme azbuku zvládali a povzbuzuji své děti, aby se s ní taky seznámily

já jako silnej zastánce listeningu si myslim, že pokud člověk opravdu dělá toho poslechu hodně, tak se mu to dostane do hlavy a to mluvení je pak už tak nějak automatický, aspoň u mě to taky bylo. Problém je jen s tim ostychem u některejch lidí, což chápu, ale je to naprosto zbytečný, nikdo se nemá za co stydět, když se snaží naučit cizí jazyk, naopak protistrana by měla bejt ráda za snahu. Rozhodně by jste se neměli cítit špatně, když uděláte chybu nebo když nerozumíte(já se zeptám třeba 4× když nerozumim, neni na tom nic špatnýho, co je špatný, kejvnout a dělat že víte o co jde hh)… takže vůbec to neřešte:_)

AlfonsPlasil: Ukaž, kde se pod to mam podepsat…:-)

Naprosto souhlasím, čím víc je naposloucháno, tím je mluvení snadnější.

Ne tak uplně, aspoň u mě. Naposloucháno mám sice dost, výslovnost mám docela zafixovanou, ale napodobit ty zvuky už je horší. A vzhledem k tomu, že nemluvím téměř vůbec (bohužel ani česky ), je to docela děs. Ani samomluva nepomůže, protože většinou tak po dvou slovech nevím, co mám vlastně ještě říkat…

mně pomáhá také čtení nahlas, ze začátku mi to přišlo divné, ale zvykla jsem si na svůj hlas 

Zajímavý článek: http://www.jakzkrize.cz/…-hard-skills

… To co je nám přirozené, musíme opustit a nahradit něčím jiným, co nám připadá cizí, nezvyklé, často i nepříjemné.

To však neznamená, že jsme zcela bezmocní. Naopak. Pokud jsme vyzbrojeni znalostí toho, jak věci fungují, naše očekávání budou realistická, budeme volit přiměřené metody a máme větší šanci na dosažení a upevnění žádoucí změny.

Chce to úsilí, ochotu naslouchat radám a čas a naše hra se zlepší.

Podobně můžeme změnit své nežádoucí dovednosti. V okamžiku, kdy sami nahlédneme potřebu změny, máme nejtěžší část práce za sebou. Pak už stačí „jen" najít trenéra a vytrvat. …

Trenér nám už vydává články několik let, tak ještě vytrvat
Díky za HFE a všechny, kdo povzbuzují a jdou příkladem těm, co to nejde hned 

to Fife: S ruštinou jsem začal asi před rokem a dokonce umím azbuku,ale skončilo to tím, že jsem otevřel „Ruština ihned k použití“ a naučil se pár vět. To bude mojí leností.
*Neberte si ze mě příklad. 

Na základce jsem měla němčinu a ruštinu. Ačkoliv jsme se z němčiny museli naučit zpaměti spoustu rozhovorů ve dvojici, tak mi vše tím, že jsem tento jazyk léta nepoužívala, někam zmizelo a nevím, jestli bych se ještě rozmluvila. Rusky taky léta nemluvím, ale tam si to dovedu představit, že bych si i popovídala, kdyby bylo třeba…
to Leiah: myslím, že nám nezbyde, než se jako školáčci naučit potřebné fráze nazpaměť. A opakovat a opakovat…

http://www.english-at-home.com/speaking/

a k tomu plnit tyto úkoly

http://www.eslgold.com/…ks_main.html

Jsem introvert a samomluvou trpím odjakživa, takže když jsem se poprvé pořádně začetla do anglické knížky, začaly mi v hlavě vyskakovat fráze a slova v angličtině a pak to rozmluvení bylo snazší. Zlomový okamžik asi byl, když jsem na cizince promluvila a zjistila jsem, že mi rozumí .
To jarmi1: to čtení nahlas je výborný nápad, musím ho zase zařadit do svého „samokurzu“. Ze začátku to bylo těžší, než jsem čekala, ale fakt to pomůže zvyknout si na výslovnost, navazování slov, snáz si zapamatuju slovní spojení, když je vidím i slyším…

Rozhodně doporučuji vyjet někam ven. Já jsem měla stejný problém a nakonec jsem vyrazila s agenturou Channel Crossings do Anglie. Strašně mě překvapilo, jak mě prostředí mezi cizinci donutilo komunikovat. Myslela jsem si, že kromě kurzu neotevřu pusu, ale odpolední aktivity a večerní posezení v hospůdkách s ostatními studenty mně moc pomohlo. A těch kontaktů, které jsem si odtamtud odvezla, se všemi jsem ve spojení. Tak to zkus. 

Bohužel málokdo může odejít z práce a vyjet na X týdnů do Anglie. Takže často nezbývá, než si tu Anglii udělat doma.