Hola hej,

máte někdo zkušenosti s výukou angličtiny pro dyslektiky/dy­sortografiky?

Patřím do mala do těchto kategorií a mám s AJ speaking docela problémy. Angličtinu už se učím asi 15 let (spíš s nízkou kvalitou). Poslední 3 roky se jí věnuju intenzivněji (studuju a opakuju si gramatiku, výslovnost, koukám na filmy v AJ atd.). Posledních 5 měsíců pobývám v USA a pravidelně mluvím.

Pořád ale
1/ hrozně dlouho a špatně hledám slovíčka a fráze na vysvětlení trochu složitějších myšlenek. Všiml jsem si, že ostatní cizinci, dokonce i když jsou mnohem ménně vzdělaný v AJ a nikdy moc nemluvili, „nacházejí“ fráze a slovní spojení mnohem rychleji a přirozeněji.
2/ musím se poměrně striktně učit fonetický přepis slov nazpaměť (což mi pomáhá). mám problém to odposlouchnout a prostě pochytit. pravidelně se mi ale prohazuje pořadá samohlásek a nejsem si ho vůbec schopný zapomatovat (vím, že jedna samohláska ve slově je „shwa“ a druhá například ae, ale nevím, která je která..).
3/ i když jsem obklopen angličtinou, tak pořád dělám během plynulého mluvení spoustu základních gramatických chyb (např. nepřidávám -s do třetí osoby či ho přidávám, tak kam nemám či prohrazuju pravidelně minulý a přítomný čas nebo podstatný jména a přídavný jména)
4/ Jakmile plynule hovořím něco jiného než jednoduchou „how are you konverzaci“ a musím nacházet nová slova, tak mám hodně silný akcent a native speakerům dělá mi problém rozumět.
5/ nevím, jestli tohle souvisí s dyslexií, ale pravidelně se v AJ zakoktávám a můj jazyk občas není schopný artikulovat ani jednuchý schwa a nějakou souhlásky (hlavně když tam je nějaký R). I když se ho snažím trénovat tongue twisterama.

Jakmile píšu nějaký text, tak na to mám dost času a je v pohodě. Ale to mluvení mě štve. A pak se mu začínám i podvědomě snažím vyhýbat. Strávil jsem obrovskou spoustu času studováním a prací na pronunciation a gramatice a stejně to je pořád hrozně slabý. Je to demotivující (hlavně když vidím okolo sebe cizince, kteří to chytají bez výuky mnohem přirozeněji).

Nějaké rady? Máte s tím nějaké zkušenosti?

Já mám diagnostikovanou disgrafii, která se týká více méňě jen písma. Ang mám mezi B1 – B2. K B1 mám pořád blíž . S ang nemám celkově problém, naopak se cítím přirozeně když mluvím anglicky. Nejspíš protože mě to baví…

Nenapadá mě žádná rada co bych ti mohl napsat. Tenhle problém má určitá část populace a je jedno jestli byli nebo nebyli diagnostikováni jako dislektici. Možná, že se zlepšuješ ale jde to tak pomalu že to sotva pociťuješ.

Můj brácha je taky dyslektik, byl pracovně ve Francii bez jakékoliv jazykové přípravy a chytal řeč od lidí jen tak a docela mu to šlo- se po čase domluvit. Nechodil do školy, nepsal, jen se normálně domluvil, tak myslím, že to mluvení s dyslexií nesouvisí… Ale kdo by s mluvením mohl pomoci je dobrý logoped. Zasekávání, koktání, výslovnost, mluvení v rytmu apod. myslím, že za pokus o stojí. So good luck

Dyslektici mají problémy se čtením, pamatovat si přečtený text, tudíž jim dělá problém učení slovíček čtením, problémy mají se psaním atd. Ale mají mnohem více vyvinutý smysl pro učení „poslechem“, mohou klidně velmi dobře mluvit, dobře si pomatují co a jak „slyšeli“. Takže názor, který jsem také slyšela, že se nikdy nemůžou naučit cizí jazyk je nesmysl. Já mám dys. děti, musím znát jejich „problém“, učit je jinak, více názorně, tolerovat pomalé a špatné psaní/čtení, ale jinak speaking je většinou super. Takže myslím, že problém je někde jinde. Pokud by to souviselo s dyslexií měla bys problém se psaním, ale mluvení OK.