Každému, co jeho jest
Omlouvám se, ale znovu vstoupím do debaty: svou první reakcí jsem totiž
rozpoutala další „ping-pong“ a ráda bych autorovi článku vysvětlila,
jak jsem své reakce myslela. Myslím, že pokud učitel chce něco takového
zkusit, měl by se přesvědčit, že o to děti opravdu stojí, a respektovat,
že se jim to nelíbí. A už jsem mluvila anglicky s Asiatkou, Turkem,
Arabem… a myslím, že docela plynule a přirozeně bez toho, že bychom si
vzájemně nějak měnili jména; ostatně v pracovních a společenských
kontaktech se nic takového neděje a je to myslím velmi přirozené a zejména
společensky korektní.
A byla bych moc ráda, pane Víte, kdybyste do debaty, kterou jsme spolu
začali, nevnášel jiná témata, třeba psací písmo; trochu nerozumím tomu,
proč jste to v odpovědi na můj příspěvek zmínil. Myslím, že nebudu
o tolik starší než vy a úplný staromilec nejsem, i když přiznám, že
píšu psacím perem a líbí se mi to, ale s tématem to nesouvisí.
Děkuji.