Nemůže být ve dvojce náhodou i “will finish”? Pak to není podmínková věta, ale vedlejší věta předmětná: Zavolej mi klidně už ve tři hodiny (až budeš vědět, v kolik budeš dnes končit v práci, ať už v pět nebo déle) a řekni mi (co?), jestli končíš v práci v pět… Druhá věta podle mě tuto dvojí interpretaci nijak nezjednoznačňuje 

Takto by to nešlo…

Jiná věc je samozřejmě call me and tell me if…

Ostatně přesně jak píšete v češtině “zavolej mi… … … a řekni mi”

Já bych si tam to will taky dokázal představit.

A: Já končím před pátou, skvělé! B: Zavolej mi, pokud tedy končíš před pátou (pokud tomu tak tedy je, myslel jsem, že ne), můžeme zajít na pivo.

Nebo se mýlím??

Tak pokud na to půjdeme z jiné strany. Věta označující budoucnost “končím před pátou” se přece neřekne “I will finish before 5”. Dal bych přítomný průběhový nebo prostý, ale ne will…

Proto bych si tam já will nedokázal představit.

No to mně taky napadlo, že by to mohlo být bráno jako argument. Taky bych dal také průběhový nebo prostý, ale třeba I guess I will finish, Maybe I will finish – to myslím bez problému jde, to už jen milimetr
Ale tady to Guess nebo maybe není, takže nezbývá než souhlasit.

Osobně si myslím, že je to úplně zcela jednoznačné…

Pokud by se mělo jednat o něco takového, kontext by byl jistě ve větě naznačený (tedy že je to reakce na něco, co mě překvapilo apod.) I tak by to bylo ale zcela nepřirozené (např. proč by to člověk opakoval takto celé… a pokud by to už opakoval, pravděpodobně by to stálo na začátku souvětí – 'Když teda budeš končit v pět, tak mi zavolej. Dále nerozumím tomu, proč by mu měl volat, když už teda ví, kdy končí a mohou se tedy domluvit hned).

Posloupnost vět by jistě byla přirozenější obrácená. Já jsem psal, že bych si to dokázal představit ne, že to tak je.

Proč by měl volat, když už ted ví, že končí v pět. Tam je totiž, že končí před pátou, takže třeba kvůli tomu, aby ten druhý na něj nečekal? Protože před pátou může být třeba ve 4.