Příspěvek od Lucka Skrčená vložený před 7 lety

Na základce učím od září. Dostala jsem 3× nejhorší skupinu (trojkaře až pětkaře, 7.-9. třída)) a 1× “prostřední” skupinu (dvojkaře až trojkaře, 6. třída). V jedné skupině je 9–20 dětí. Paradoxně s tou nejmenší skupinou jsou největší potíže, protože je tam jeden LMP s asistentkou (nic neopíše z tabule), dva až tři rozvraceči hodin (akorát na sebe jen upozorňují, ale hloupí vyloženě nejsou, jen nepracují), jeden, který je klidný a ještě se snaží, a zbytek absolutně netuší, o čem mluvím. Když se jim věnuju samostatně v lavici, jde to, ale při hromadné aktivitě je to katastrofa – a samostatně se jim věnovat každou hodinu nejde. Domácí úkoly nedělají (drtivá většina). Se 45 minutami a s ohledem na ŠUP a učebnice (potřebovali by tak o dva až tři stupně dolů) je nemožné sestavit smysluplnou hodinu a assessment – tady chápu Andreu, i když učí menší děti, že někdy je to memorování jediná cesta, jak z nich “vytlouct” něco, co je bude motivovat k další práci. Protože jinak by dostávali jen 4–5 a to nikoho z nich motivovat nebude (když procvičujeme slovíčka v kontextu, ve větách, nechápou zbytek věty – je jasné, že to je na nic, když umí samotné slovíčko, ale neumí ho použít v kontextu, protože mu nerozumí. Pak je ale otázka, jestli tedy pro učitele i pro žáky, není čas od času dobré, aby dal nějaký test jenom na ta slovíčka, aby obě dvě strany měli občas pocit, že se jim něco povedlo. Protože jinak je to dost frustrující.) Taky do toho vstupuje ten element, že některé žáky zajímá jen, jestli to cvičení je na známky a s jakou vahou. Podle toho pracují.

Jsem na začátku, hodně si toho musím ještě “osahat” a ohromnou spoustu toho ještě nevím. Jak jsem psala už jinde, slovníčky a klasické bilingvní memorování nevyžaduju a neučím, ale dokážu pochopit, že v určitých situacích je to volba, která může ledacos napravit, obzvlášť, když nepracujete s dětmi, které jazyk baví a který jim jde.