tj skvělé téma a líbí se mi číst příspěvky jiných lidí já osobně se učím aj, nj a začala jsem ruštinu, která mi po těch dvou předchozích jazycích nepřijde lehká jako našim předkům, a není to kvůli azbuce, ale zkrátka často nad tím přemýšlím, že se to lidem může plést a tak-třeba ta aj a nj nebo aj a fj, ale hrozně mě baví, když si začnu v hodině němčiny třeba povídat pro sebe anglicky nebo naopak nebo když si v jednom jazyce nemůžu vzpomenout anebo neznám slovíčko a vím ho v tom druhém jazyce, tj primmaa, jsem vskutku z těch jazyků nadšená!!! 

to LionessCZ: Omlouvám se za menší zpoždění, co se týče odpovědi na Vaši otázku. Svým způsobem už zde na ni odpověděl Teplicano, a jak vidím, dokonce Vás navnadil na určitý typ školky. Zajímalo by mě pak, zdali jste do ní synka opravdu přihlásili, a jaké dělá pokroky.

Ohledně užívání jazyka v rodině (je-li bilingvní) by mělo platit jedno nepsané pravidlo – rodiče vždy mluví na dítě každý svým mateřským jazykem: takže matka svým a otec taky svým. Mezi sebou pak mohou komunikovat libovolným z těch dvou (jen ne tzv. makarónštinou, tj. jedna věta jedním jazykem a druhá druhým). Fascinující je, že děti mají schopnost rozpoznat nesprávnosti. Dokonce pak své rodiče i opravují. Rozhodně zde neplatí, že by se dítěti oba jazyky pletly, pokud je ve vztahu k sobě slyší stále od téhož rodiče. Prostě si navykne mluvit s maminkou např. česky a s otcem dejme tomu anglicky. Horší je, když mu chybí častější kontakt s jedním z rodičů. To pak může dopadnout jako v rodině jedné mé studentky, kde tři dcery vyrůstaly sice v Praze, ale doma mluvily s kanadskou maminkou převážně anglicky. A jelikož byl český tatínek dost pracovně vytížený, odehrávaly se všechny aktivity veskrze v angličtině včetně studia, které absolvovaly později v angličtině na mezinárodní škole. Takže tu vznikl paradox, kdy se teď všechny dcery učí svůj druhý mateřský jazyk, jako by to byl „cizí“ jazyk. Mezitím si už však osvojily určité řečové struktury v češtině, které předpokládám sporadicky zaslechly od svých českých příbuzných, leč přes časté chybné anglické transfery… je to na delší povídání, rozhodně však zajímavý příklad, který momentálně napravuji.

Na druhou stranu mám příklad rodiny, kde se obě děti začaly učit česky až po přestěhování z USA do Prahy ve věku 6 a 13 let. Samozřejmě byla velká škola, že s nimi český otec nemluvil česky už v USA. Naštěstí obě děti začaly navštěvovat českou školu, přičemž jsme se starším z nich udělali překlenovací paralelní studium češtiny, aby se mohlo zapojit do školních aktivit co nejrychleji. Navíc se česky začala učit i matka, takže se v rodině teď už paralelně mluví jak česky, tak i anglicky. To je krásný příklad toho, jak to funguje. Samozřejmě by bylo jednodušší a také „levnější“, kdyby se s češtinou začalo hned od začátku.

Pro Váš zájem zde ocituji jednu z mnoha zajímavých citací z knihy Výstup na Babylonskou věž Gerryho T. M. Altmanna, kterou už jsem na těchto fórech doporučovala. V ní se dá najít spousta zajímavých myšlenek, jak funguje dětská a dospělá paměť včetně fixování řečových struktur.

Jazyky v našich genech:

„Noam Chomsky – později se k němu připojil Steven Pinker rovněž z Massachusetts Institute of Technology – se domnívá, že jediným schůdným vysvětlením je, že jsme se narodili se znalostí, která napomáhá učení jazyka (a je pro ně nezbytná). Pinkerova hypotéza spočívá v tom, že dítě je vybaveno velmi hrubou znalostí o typech slov (například ví, že existují typy odpovídající substantivům a slovesům) a o jejich funkcích v jazyce (například, že ve větě bude slovo odpovídající subjektu). Tato znalost slouží jako základ pro určení (samozřejmě podvědomé), které jiné typy slov existují a jaké jsou ve větě jejich vzájemné vztahy. Dále se předpokládá, že nejde o znalost specifickou pro jeden konkrétní jazyk, ale o univerzální rys všech jazyků. Když například malé děti pozorují událost, kterou jim někdo popisuje, mají zřejmě za to, že to, co tuto událost způsobuje (například králík krmící kačenku), odpovídá subjektu věty. Dítě tedy nepotřebuje nic víc než najít, které slovo je subjekt (v různých jazycích je to různé). Zná-li výraz pro králíka, vidí, jak králík krmí kačenku, a slyší větu ´králík krmí kačenku´, naučí se, že subjektem – alespoň v angličtině – je první slovo (respektive první jmenná fráze) ve větě. Tímto způsobem postupně získává informace o gramatice angličtiny.“ str. 57–58

Já osobně se učím angličtinu asi 8 let a 2 roky francouzštinu tedy dva úplně odlišné jazyky ale občas nám učitelka vysvětluje podobné použití francouzské gramatiky na anglické a vždy to líp pochopím. Co se týče slovíček dávám si pozor abych se pokud možno v jeden den neučila na oba jazyky a funguje to.

Ahoj, já jsem taky člověk, který se učil více jazyků a s angličtinou jsem začala až na vysoké škole. Je to můj čtvrtý jazyk, pokud nepočítám mateřštinu.
Učila jsem se německy – to bych asi měla umět nejlíp. Francouzštinu – tu jsem už skoro celou zapomněla .
Pak latinu – ta dopadla úplně nejhůř – pamatuju si pár vět (lupa in silva nigra est) apod. Prostě blbosti.
Ale chci poznamenat k předchozímu příspěvku, že angličtina je odvozená z francouzštiny, i když v lecčems hodně jiná. U mnoha slov je to otázka jen jiné výslovnosti, např. attention.
S latinou je to to samé. Skoro všechny evropské jazyky mají leccos s latinou společného a u angličtiny, němčiny či francouzštiny to platí hodně.
Pletení slov z různých jazyků je normální. Když jsem před rokem začala s opakováním němčiny, kupodivu se mi po pár letech hodně věcí vybavilo, ale napadala mě anglická slovíčka, kupodivu. Když jsem pak v září začala opakovat angličtinu, tak to bylo přesně naopak a je tomu tak doteď. Co nevím anglicky, to většinou vím německy. Z francouzštiny mě nemá co napadat, skoro nic už v hlavě nemám.
Záleží na tom, jakému jazyku se právě víc věnuju a kterému jsem se věnovala předtím. Při práci se moc nedá učit víc jazyků najednou, pokud je v práci nepoužíváte. Není na to čas a výsledek je katastrofální. Když už se učit jazyk, tak pořádně a když má člověk pocit, že dosáhl jakž takž dobré komunikativní úrovně, tak si může přibrat další a předešlý si jen udržovat – třeba čtením, konverzací, koukáním na TV…, sem tam nějakým opakováním.
Asi nejhorší je, když se ten jazyk nechá zakrnět. To se mi stalo s francouzštinou. Chtěla bych si ji pořádně zopakovat, ale není čas, když se teď věnuju angličtině. To bych z toho měla guláš…
Určitě je dobrý znát „dobře“ dva jazyky a další brát jako bonus. 

to Rosemary: tak k tomu počátečnímu vlivu latiny bych ještě dodala jazyky z ní přímo vycházející – italštinu, španělštinu, portugalštinu a rumunštinu – u kterých platí to, že s ní mají hodně společného, nejvíce:-) Možná proto se i více vzájemně pletou. Řekla bych asi o trochu více než angličtina s francouzštinou, ač obě vycházejí v mnohém z latinských slovních kořenů, které se dostaly do angličtiny nejčastěji právě přes francouzštinu. Je zajímavé, že já jsem kdysi též trochu koketovala s francouzštinou a na rozdíl od němčiny se mi do angličtiny až tak moc „nenabourávala“. I když o chybných jazykových transferech, které se probijou kamkoliv, už tu byla řeč. Vzpomínám si na jednu svou americkou studentku, která pod silným vlivem svých dvou cizích jazyků – španělštiny a portugalštiny – měla v češtině tendenci zásadně vkládat přídavná jména za podstatná a to i tam, kde to nemělo žádné opodstatnění (nějaká poetická inverze apod.). Takže její čeština občas zněla jako polština, v níž je také častější použití přídavných jmen za podstatnými. Na celé věci je však nejzajímavější to, že angličtina (studentčin mateřský jazyk) má stejné postavení přídavných jmen ve větě jako čeština. Takže pro mě bylo zajímavé pozorovat, jak může „druhý“ jazyk přetlouci při výuce „třetího“ absolutní základy toho „prvního“ neboli mateřského. Tedy u této studentky to bylo v míře až neobvyklé:-)

Ještě bych chtěla dodat, že z vlastní zkušenosti vím, že angličtina s francouzštinou je hodně propojená. Angličtináři měli na hodinách tu výhodu, že je hodně slov v angličtině a francouzštině podobných a leckdy si slova vlastně vymýšleli a spoléhali na to,že se trefí – jen je řeknou francouzsky. Docela jim to vycházelo. S němčinou jsme toho moc nesvedli. I když latina přicházela v úvahu, ale ta nám jaksi při mluvení moc nenaskakovala.
Výše uvedené jazyky jsem neuvedla kvůli tomu, že jsem se je nikdy neučila. Souhlasím s tím, že v případě italštiny a španělštiny může vzniknout guláš. To zná asi každý, kdo jel do těchto zemí na dovolenou a učil se nějaké výrazy. Znám pár slov z každého jazyka a nikdy nevím, jestli jsem to neřekla v tom druhém jazyce.
Je taky pravda, že v současné době jsou anglické jazykové vlivy hodně silné. Jen si vemte nápisy na tričkách. To je takové opakování. V poslední době se u nás taky ujalo spojení „je to o tom“, což je česky gramaticky nesprávně. V angličtině je to normální „it is about it“. Kdo to více vnímá, tak mu to trhá uši. Anglicismy nás neminou. Čeština je jako správný jazyk taková houba, co nasává spoustu výraziv z jiných jazyků, takže se není čemu divit. Myslím, že to zapřičinil jeden komik – nevím jeho jméno, ale při vystoupení koktal a nakonec vždycky dodal „a vo tom to je“. A už to používá skoro každý, protože si navzájem obohacujeme slovní zásobu. 

Přemýšlím o tom, zdali „a o tom to je“ je z hlediska české gramatiky nesprávně. Zdá se mi, že to naprosto vyhovuje českým gramatickým normám (beru-li gramatiku jako morfologii a syntax): Existuje zde paralela např. s otázkou „A o čem to je?“ To spíš, že předtím tady ta hláška prostě nebyla tak rozšířená. Navíc je i vtipná, i když onoho komika moc nemusím. A i kdyby to byl doslovný překlad „té anglické“, tak je dle mého soudu česky gramaticky správně.

Horší už jsou podle mě hlášky typu: „mějte hezký večer“ (podle „have a nice evening“). Ty, když občas zaslechnu v médiích, mi trhají uši. Sice jsou gramaticky v pořádku, ale stylisticky už tak v normě nejsou. Existuje-li stále rozšířený český ekvivalent „Přejeme vám hezký večer“, tak nevidím důvod vtahovat do češtiny doslovný anglicismus. Na druhou stranu ukáže až čas, jak dlouho budou obě koexistovat a jestli jedna druhou nevytlačí:-)

Otomismus si vzal na paškál Vladimír Just ve svém Slovníku floskulí, který vyšel v nakladatelství ACADEMIA v roce 2003. Věnuje se mu na stranách 108 až 118.
Nazývá jej symbolem globalizace a amerikanizace (bacil k nám pravděpodobně, podobně jako ke Slovákům, Rusům, Maďarům či Polákům)přešel z angličtiny (hojně frekventované „about“). „Ale o čem to je? Je to o tom“. Tato morová nákaza postihuje bez výjimky všechny kategorie občanů.
Doporučuji, abyste si tu jeho knihu vypůjčili a zhrozíte se, jak tato floskule ničí český jazyk, zejména v médiích. Jen málokdo jí odolá. Češtinu ochuzuje a zplošťuje.
Vladmír Just ještě říká: „Zdá se mi, že "otomování“, prozrazuje vždy jisté zjednodušené, kategorické vidění světa, jistý suverenní a unifikovaný způsob myšlení..... Mám pocit, že tuto floskuli používají většinou lidé suverenní, oprsklí a asertivní, kteří neumějí říci: „Nevím,“ Nebo „Nevyznám se v tom.“ A už vůbec ne: „Mýlil jsem se.“ Tedy lidé doktriny, kterým je vždycky všechno jasné (je to „o tom“ a basta). Čím větší suverén, tím častěji otomuje.
Konec citace:
Myslím si, že otomistů je kolem nás víc než dost. Přidáme se k ním i my, nebo odoláme?
Srdečně zdraví Zdeněk Rusín

P.S. Další velmi rozšířenou floskuli „přesně tak“ kritizoval Umberto Eco v jednom svém fejetonu již asi před deseti léty. Italové ji ovšem měli kratší než my: „Preciso“ – Přesně! A vida, dnes ji máme u nás také skoro všude a u kdekoho. Všímejte si kdo ji říká a jak by místo ní mohl říct něco duchaplnějšího. (Umberto Eco: Poznámky na krabičkách od sirek – nakladatelství ARGO 2008)
Dodávám: „Nemusím“ je také floskule!

Chci poděkovat za odkazy na Slovník floskulí. Určitě si ho pořídím. Floskule asi vždy byly a budou součástí každého jazyka. Předpokládám, že i frazeologismy jsou svého druhu floskule (možná takové jazykové fosilie:-)

S „otomismem“ nemám osobně žádný problém. Záleží na tom, kdy a za jakých okolností zazní. Alespoň něco vypovídá o jeho uživateli. Spíše než o „oprsklosti“ to svědčí více o nedostatku pádných argumentů, proto je diskuse uzavřena „obecnou hláškou“. Kde není konkrétní argument, natupuje obecná floskule. Možná to více kopíruje ono „Proč? – Proto!“ či „Proč? – Pro slepičí kvoč!“ Když se to však bere s nadsázkou, tak mi „otomování“ stále přijde vtipné:-)

Ještě bych se přidala k diskusi, kterou jsem asi začala. „O tom to je“ mi opravdu trhá uši, ale jen tehdy, pokud to opravdu není správně. Někdy to totiž – gramaticky a stylisticky – správně je.
Pokud se položí otázka: „O čem je ta knížka?“, tak je přirozené, že odpověď bude: „O tom.“
Mám totiž pocit, že se zaměňují dvě předložky „v“ a „o“. Dalo by se totiž odpovědět místo „o tom to je“, „v tom to je“ nebo „v tom je problém, v tom to vězí…“. Nevím, jestli se to používá, ale mám pocit, že se říká: „problém je o tom, že…“ místo „problém je v tom, že…“.
Používání této floskule je někdy opravdu vtipné, ale musí se to také tak říct – jako vtip. Jinak při běžném hovoru je to k nevydržení. Nevím, jestli je to způsobené rozšířením angličtiny nebo špatnými překlady v anglicky mluveným seriálech a filmech. Fakt nevím, to je další otázka do diskuse.
Přiznávám se, že některé floskule používám taky a ani nevím, že to nějaká floskule je. Jazyky jsou stále živé a nasávají výrazy z jiných jazyků. S tím nic nenaděláme, pokud nechceme, aby čeština zněla moc archaicky. Globalizace je hold globalizace. Abychom se tomu vyhnuli, museli bychom se odříznout od všech komunikačních zařízení, založit si sektu jako jsou Hutterité a mluvit tak, jak mluvíme teď dalších sto let… 

2 Rosemary: Určitě jste načala velmi zajímavou diskusi! Sice už to není o paralelním studiu několika cizích jazyků, leč chceme-li zvládnout cizí jazyky, měli bychom v první řadě vládnout svým rodným:-)

O vlivu globalizace teď nedávno mluvila Anna Černá z Ústavu pro jazyk český v rozhovoru s Alešem Cibulkou. A prakticky potvrdila to, co tu píšete Vy, že jazyk nelze zakonzervovat, jelikož je jazyk živý organismus, jenž se neustále vyvíjí… Velmi ráda chodím na stránky jejich Jazykové poradny, kde mají i horkou jazykovou linku.

http://www.ujc.cas.cz/…ni/index.php?…

Teď vydali v nakladatelství Scientia „Na co se nás často ptáte“, což sestává z nejčastěji kladených jazykových dotazů.

http://www.ceskatelevize.cz/…9363545.html?… – Pořad O češtině též stojí za to.

Ohledně toho „o tom to je“ a „v tom to je“. Jen jestli se onen bavič nesnaží svým hovorovým „A VO tom to je“ zabít dvě mouchy jednou ranou:-) Já osobně cítím mezi oběma jemnou rozdílovou nuanci. Zdá se mi, že předložka „v“ poukazuje na konkrétní problém (přesně, jak jste uvedla „v tom to vězí“), kdežto „o tom to je“ klouže po povrchu. Jako by mi předložka „o“ významově splývala s „popisem události jaksi z vnějšku“, aniž by šla více do hloubky problému. Možná je to jen můj subjektivní dojem…:?:

2Teplicano: Schválně jsem se dívala na ten Slovník floskulí 2 od Vladímíra Justa a moc mě zaujala charkteristika oné knihy:

" Justova první abecedně řazená sbírka úvah nad polistopadovými klišé, nazvaná Slovník floskulí, vyvolala překvapivě silné reakce. Dvě reedice knihy v krátkém čase po rozebraném prvním vydání svědčí o tom, že čtenářů, sledujících úroveň veřejné debaty, je víc, než autor předpokládal. Floskule v jeho pojetí není každý významově opotřebovaný řečový obrat či vazba. Floskule není – řečeno s Karlem Čapkem – ustálené rčení, ale ustálené lhaní . Toto slovo je etymologicky svázáno s latinským „flos“, „floris“. Floskule je zakrývání, zdobení prázdna slovy. Slovník floskulí 2 pokračuje v úvahách nad módními slovními obraty, jimiž se jejich uživatelé snaží přelstít své čtenáře či posluchače."

Hlavně to „řečeno s Karlem Čapkem“ o „ustáleném lhaní“…

Nakladatelství Academia má též u knihy zajímavou recenzi: http://www.academia.cz/…k-floskuli-2

Slávko, to je úplně normální a pravděpodobně by tvůj mozek byl “divný”, kdyby se ti tohle nestávalo. Mně se to stává taky. Rada je jednoduchá: Musíš vydržet a slovíčka i celý jazyk si natolik zarýt do paměti, že se to postupem času pro tebe stane samozřejmostí a plést se ti to nebude. Je v tomhle případě dobré se jazykům věnovat denně a neustále si vše naučené opakovat. Přeji hodně zdaru. Káťa

Jen Vás chci upozornit, že podle informací v profilu nenavštívila tazatelka tyto stránky již 7 let. Ale třeba sem ještě někdy zavítá a bude ráda za všechny odpovědi, co se tu nashromáždily. 

Katerino, děkuji za reakci. Po pravdě řečeno, druhý jazyk ustoupil do pozadí. Věnuji se teď pouze angličtině. Možná, ještě někdy v budoucnu se k druhému (dalším) jazykům vrátím. Franto, chodím sem pravidelně, několikrát týdně. Fóra sleduji. Jen jsem změnila nick. Každopádně máte pravdu, za všechny odpovědi jsem ráda. 

Jsem rád, že HFE stále navštěvujete!
Celá diskuse zde o učení se více jazykům je velice zajímavá.
Pokud si dobře vzpomínám, aktivní používání více jazyků dokáže podle určitých průzkumů oddálit Alzheimerovu nemoc, čím více jazyků, tím lépe. Já sám mám tedy v plánu naučit se používat jazyků co nejvíce.