Když jsem chodila do školy, dopisování si (hlavně s jedinci ze SSSR)
bylo běžné. Maily nebyly a taky nikdo nevěděl, kdo vlastně je na druhé
straně, komu tu adresu dáváme. A nikdo to neřešil. Dospěláci nás naopak
v dopisování si podporovali, právě kvůli tomu procvičování jazyka.
I když jsou dneska maily a sms běžnější, pořád jsou lidi, kteří mají
raději pohled, nebo dopis, protože si ho mohou vystavit na poličku, protože
se mohou pochlubit přátelům… Určitě nebudu někomu cizímu psát citlivé
osobní údaje v prvním dopise (nebo emailu) a pokud je někdo divný,
i dopisování se dá stopnout. Pochybuju, že by se třebas Ind přijel
podívat, co se s jeho penpalem stalo.
V tom je problém třebas Facebooku, že tam lidi nacpou citlivé údaje,
fotky, které by jinak nezveřejňovali a pak se diví…