Zájmeno a zástupné slůvko ONE

V tomto článku si povíme něco o možná trochu záhadném slovíčku one/'wʌn//wan­//'wʌn//wan/. Úroveň, pro kterou je článek určen, vám jistě napoví, že se nebude jednat o číslovku one/'wʌn//wan­//'wʌn//wan/. Půjde o zájmeno či zástupné slůvko.

ONE – zájmeno

Možná jste již zaznamenali, že slova somebody, anybody, nobody či everybody mají synonymní výrazy someone, anyone, no one (pozor, píše se jako dvě slova), everyone. Jejich významy jsou skutečně stejné, je jen na vás, co si vyberete.

Somebody stole my bag! = Someone stole my bag!
I haven't seen anybody. = I haven't seen anyone.
Nobody helped me. = No one helped me.
Everybody needs someone. = Everyone needs someone.

Pozn.: Více v článku Složená neurčitá zájmena a příslovce.

Zájmeno one/'wʌn//wan­//'wʌn//wan/ dále může zastupovat neurčitou osobu, např. když mluvíte obecně o lidech. Často se to objevuje v nejrůznějších zvoláních, rčeních či příslovích.

One never knows. ^*1
It doesn't matter what one believes. ^*2
Lions are not as dangerous as one might think.  ^*3

Zájmeno one je zde ale poměrně formální a objevuje se spíše v psané angličtině. V mluvené řeči je běžnější zájmeno you:

You never know. ^*4
Lions are not as dangerous as you might think.  ^*5

Pozn.: Slovíčko person či man se takto nepoužívá.

Slovníkové ONE

Se zájmenem one se ale setkáme často i ve slovníku a to především ve tvaru one's/'wʌns//­wans//'wʌns//wan­s/ (přivlastňovací) a oneself/wʌn'sel­f//wan'self//wʌn'sel­f//wan'self/ (zvratné):

lose one's way – ztratit se, zabloudit

Když budete chtít takové slovníkové heslo použít prakticky, budete si za one's muset dosadit jiné přivlastňovací zájmeno, takové, aby odpovídalo osobě, ve které má vaše věta být:

I lost one's way. (klasická chyba toho, kdo neumí pracovat se slovníkem)

I lost my way.
He lost his way.
She lost her way.
They lost their way. apod.

Podobně je to se zvratným oneself:

behave oneself – chovat se slušně

Opět budeme ve větě muset nahradit zájmeno oneself běžným zvratným zájmenem:

He can't behave himself.
Behave yourself, Jack!
Why can't you behave yourselves?

Pozor! Je-li ve slovníku zkratka sb nebo přivlastňovací sb's (somebody's), také zastupuje nějakou osobu, ale tentokráte JINOU OSOBU, tedy např.:

kick sb's ass – nakopat někoho do zadku

Zde se bude lišit osoba, která kope od osoby, která je nakopána:

I'll kick your ass.
He'll kick my ass.
They'll kick our asses.

Pozn.: Kdyby ve slovníku bylo “kick one's ass”, ve větě by to bylo “I'll kick my ass”, což by byl nesmysl (nakopat se do zadku).

Zástupné ONE

Nyní se podíváme na úplně jiné použití slůvka one. Zástupné one může nahrazovat jakékoliv počitatelné podstatné jméno (životné i neživotné).

Představte si, že máme kontext, ve kterém mluvíme řekněme o košilích.

- I have two shirts. A blue shirt and a white shirt. This is the blue shirt. And this is the white shirt. Which shirt do you like better? I can give you the blue shirt if you want.
- No, I don't like the blue shirt. It's got short sleeves. I'd prefer the shirt with long sleeves.
- This shirt?
- Yeah.

Neustálé opakování podstatného jména není moc estetické ani ekonomické (obzvláště pokud by se jednalo o delší slovo). Proto je potřeba pomoci si nějakým zástupným slovem.

První, co by vás mohlo napadnout, je použití klasického osobního zájmena. Shirt je neživotné, zájmeno by tedy bylo it. To ale přeci nejde, jak bychom odlišili, o kterou z těch košil se jedná? Nelze přeci říct the blue it, či it with the long sleeves.

A k tomu právě slouží zájmeno one. Lze ho totiž používat téměř úplně stejně jako podstatné jméno, které nahrazuje, tedy včetně přívlastků, členů. Lze před ním použít přídavné jméno, určitý člen, ukazovací zájmeno apod., za ním může následovat předložková vazba či vztažná věta.

- I have two shirts. A blue shirt and a white one. This is the blue one. And this is the white one. Which one do you like better? I can give you the blue one if you want.
- No, I don't like the blue one. It's got short sleeves. I'd prefer the one with long sleeves.
- This one?
- Yeah.

Zástupné one má dokonce množné číslo, ones /wʌnz//wanz/.

Which shoes? = Which ones?
the red shoes = the red ones
the shoes that you gave me = the ones that you gave me

V češtině jednoduše podstatné jméno vynecháme, a řekneme “ta modrá”, či “tato” apod. To ale v angličtině nelze:

ta modrá = the blue one
ta s dlouhými rukávy = the one with long sleeves
ta, co jsi mi koupil = the one which you bought for me

Někdy však lze slůvka one a ones vynechat a to v případě, že jsou za tázacím zájmenem which nebo za ukazovacími zájmeny (this, that). V množném čísle (tedy za ukazovacími zájmeny these a those) se zpravidla vynechávají vždy.

Which (one) do you like better?
This (one)?
I like these.

Zástupné one lze použít pouze u počitatelných podstatných jmen:

Was the balloon filled with cold air or hot air? – Cold one.

Zde bychom odpověděli buď celým cold air nebo jen samotným cold.

One také nelze použít za přivlastňovacím zájmenem, za číslovkami a některými dalšími slůvky (many, few, some, both, all atd.):

Your car is broken? You can borrow mine. (my one)
Which one do you like better? – I like both. / I like them both. (both ones)
How many dogs do you have? – I've got two. (two ones)

Závěrem

Věříme, že slovíčko one už pro vás nebude velkou neznámou. Budete-li v kontaktu s angličtinou, jistě si nyní tohoto jevu budete všímat daleko více než předtím. Uvidíte, že je to záležitost poměrně běžná a užitečná.