Co jsou to ‘determinátory’?

V angličtině existuje jeden slovní druh, který v češtině nerozlišujeme, a tím druhem jsou tzv. determinátory (determiners). Patří mezi ně např. členy, přivlastňovací zájmena, číslovky a další. V tomto článku si blíže řekneme, proč jsou determinátory důležité, jaké determinátory existují, a zda/jak je lze mezi sebou kombinovat. Nejsou to informace určené pokročilým studentům anglické morfologie, ale běžným středně pokročilým studentům.

Název determiner/dɪ'tɜ:mɪ­nə//dy'tә́minə//dɪ'tɜ:rm­ɪnər//dy'tә́rminər/ je vytvořen ze slova determine, tedy “určit”. Jednoduše řečeno, jsou to slůvka, která blíže specifikují podstatné jméno (toto vysvětlení jsme si již podali v článku Členy v angličtině (Articles) (doporučujeme si alespoň úvod tohoto článku nejdříve přečíst) nebo nějak určují jeho množství.

Determinátory vs. přídavná jména

Podstatné jméno může být rozvinuté (premodifikované) různými determinátory a přídavnými jmény. Pořadí je potom vždy následující:

• determinátory + přídavná jména + podstatné jméno

a blue car
my older brother
another wrong answer
the two big blue cars
all the lonely people

Z příkladů výše vidíte, že jedno podstatné jméno může mít několik přídavných jmen ale i několik determinátorů (ty jsou označeny modře).

Určující determinátory

Determinátory, které jsme nazvali “určující”, vlastně specifikují podstatné jméno. V angličtině se jim říká také specific determiners. Patří mezi ně následující čtyři skupiny:

1) členy

Mezi členy patří člen určitý (the), člen neurčitý (a/an) a člen nulový.

a car, the sun, an apple tree, the USA, water

2) přivlastňovací “zájmena”

Přivlastňovací zájmena se dělí na dvě skupiny:

• A) my, your, his, her, its, our, their
• B) mine, yours, his, hers, its, ours, theirs

Slovíčka ve skupině A jsou ve skutečnosti determinátory (v angličtině se neřadí mezi zájmena) a ve skupině B jsou ta opravdová přivlastňovací zájmena (ta se zase neřadí mezi determinátory). Některé učebnice nesprávně označují skupinu A za possessive adjectives (přivlastňovací přídavná jména).

Pozn.: O přivlastňovacích zájmenech se více dočtete v článku Přivlastňovací zájmena.

3) ukazovací “zájmena”

Ukazovací zájmena jsou this, that, these a those. Tato slova mohou být buď zájmeny – Give me that, I like these, This is mine (stojí samostatně), nebo determinátory – Give me that book, I like these shoes, This car is mine (pokud stojí před podstatným jménem).

Pozn.: Více v článku Ukazovací zájmena.

4) podstatná jména v přivlastňovacím pádu

Zvláštní kategorii tvoří podstatná jména v přivlastňovacím pádu, tedy např. Peter's, my parents', the world's.

Peter's car, my parents' house, the world's largest encyclopaedia

Tyto výrazy se samozřejmě nepočítají mezi determinátory, ale mají úplně stejnou funkci: the car, my car, this car, Peter's car

Jako determinátor zde musíme brát výraz v přivlastňovacím pádu celý, tedy i s případným členem, determinátorem či přídavným jménem. Tedy např. ve spojení “my parents' house” se výraz my parents' chová jako celek, jako jeden determinátor. Zajímavé je, že už vlastně jeden determinátor obsahuje (my). Ten ale nemá vůbec žádnou vazbu na podstatné jméno house.

Kombinace těchto tří/čtyř skupin determinátorů nejsou přípustné:

my the best friend
these my students
this Peter's car ^*1
the my mother's bike

Ovšem spojení my mother's bike je to správně, protože determinátor my se nevztahuje k podst. jménu bike ale k matce, a spolu celá vazba my mother's funguje jako jeden determinátor.

Pokud bychom chtěli říci např. “tito mí studenti”, museli bychom použít tzv. dvojitý genitiv – these students of mine. Více o tomto jevu se dočtete v článku Dvojitý přivlastňovací pád (A friend of mine…).

Stejně tak nejde např. říci:

my today's plan – můj dnešní plán

Museli bychom to vyjádřit jinak, např. my plan today, my plan for today apod.

Kvantitativní determinátory

Druhou velkou skupinu tvoří determinátory, které jsme nazvali “kvantitativní”. Běžně se jim říká general determiners, tedy “obecné determinátory”. Můj název vychází z toho, že se většinou týkají kvantity či množství.

1) all, both, half…

První skupinu tvoří především slovíčka all, both a zlomky a násobky (především slovíčko half). Pokud tyto determinátory použijeme s některým z výše uvedených “určujících” determinátorů, budou stát před ním. Pro svoji polohu se také nazývají predeterminers.

all the world
all my money
all these people
both my parents
half the time
twice the size

Mezi těmito determinátory je někdy možné použít předložku of, jak je vidět na následujících příkladech:

all (of) these people
both (of) my parents

Tyto determinátory se požívají i se zájmeny, ale pozor – přibírají potom předložku of:

all of it, all of them, both of them, half of those

2) řadové číslovky

Do této skupiny patří slovíčka jako first, second, next, last, other atd. Jsou to postdeterminers, tedy budou stát až za určujícími determinátory:

the first man on the moon
the next week
the last warning
the other side
all the other people – zde vidíte kombinaci i s predetermi­nátorem all

3) číslovky

V této skupině jsou základní číslovky a kvantifikátory, jako např. one, two, some, any, many, few, a few, every, either, neither, each, no atd.

one man
several cars
some people
a little time – pozor, zde se nejedná o dva determinátory, ale ve skutečnosti o jeden složený determinátor
no problem

Existují samozřejmě i některé kombinace:

the first two people on Earth
the last few surviving members

Další kombinace je potřeba vytvářet s předložkou of:

some of my friends
one of the children
each of the following links
any of these numbers
none of the candidates

Problémy s determinátory

Determinátory bývají samozřejmě předmětem různých testů. Dávejte si pozor na následující:

1. používání členů (velká kapitola sama pro sebe)
2. determinátory vs. zájmena (my / mine, no / none)
3. pořadí determinátorů a přídavných jmen (both my brothers / my two brothers, all the world / the whole world)
4. přijatelné kombinace determinátorů
5. determinátory v záporných, kladných oznamovacích a kladných tázacích větách (some / any, no, much, little / a little atd.)
6. používání předložky of
7. determinátory závislé na počitatelnosti podst. jména (little / few, much / many)
8. determinátory s jednotným či množným číslem (every / all, either / both)

Závěrem

O determinátorech by se dalo popsat ještě mnoho stránek. Naším cílem ale nebylo poskytnout vám přesnou analýzu celé problematiky, ale spíše nastínit, co to determinátory jsou, jaké typy determinátorů existují a jak se používají.

Pokud si nejste jisti použitím některých slovíček (obzvláště problematická slova jsou např. neither, none, every, each, both, jasnou odpověď vždy najdete v kvalitním výkladovém slovníku (Oxford, Cambridge, Macmillan, Longman atd.). Tyto slovníky vám většinou ukáží, jak přesně se dané slovo používá v nejrůznějších typech vět.