Prosím (4× jinak)
Angličtina, stejně jako třeba čeština, je plná vazeb a frází. Patří sem také vyjádření českého slůvka ‘prosím’. Většina studentů zná slovo please, ale dosazují ho bohužel i tam, kde nemá co dělat. Pojďme si v tom dnes udělat jasno.
1) prosím (něco bych chtěl)
Pokud o něco žádáme, použijeme nejznámější please/'pli:z/.
A sandwich, please. *1
Two cokes, please. *2
Can you pass me the sugar, please? *3
Could you help me, please? *4
Could you help me with the boxes please? *5
Would you like another cake? – Yes, please. *6
Please stop saying that. *7
Pozor na sloveso
Slůvko please zde nepoužívejte jako sloveso, protože má význam “potěšit”, nikoli “poprosit”:
I pleased her. = Potěšil jsem
ji.
I asked her. = Poprosil jsem
ji.
I asked her to come with me. =
Poprosil jsem ji, aby šla se mnou.
Pokud si objednáváte něco například v kavárně nebo na baru, používejte ‘please’ až na konci:
Please, a sandwich.
A sandwich, please.
Pokud vám někdo něco nabídne, je zdvořilé místo samotné ho yes/no odpovědět ‘yes, please’ nebo ‘no, thank you’:
Tea? – Yes, please.
Coffee? – No, thank you.
2) prosím (něco podávám)
První použití je obecně známé. V češtině však můžeme říct ‘prosím’, když něco někomu podáváme. Studentům v tento moment často vyklouzne please, což je chyba.
Pro vyjádření českého ‘prosím, tady máte’ používáme nejčastěji spojení here you are/'hɪə ju: ɑ:/ nebo hovorovější there you go/ˌðeə jə'gəʊ/.
Can you pass me the salt? – Here you are. *8
A tuna sandwich, please. – Here you are. *9
A small glass of red wine. – There you go. *10
Could you pass me the bowl? – There you go. *11
Výše zmíněné vazby stojí vždy samostatně. Pokud chcete říct například ‘Tady máš pero’, musíte použít doslovně “zde je…”:
Here you are a pen.
Here is a pen.
Here you are your keys.
Here are your keys.
3) prosím (reakce na poděkování)
Další situace, kdy v češtině říkáme ‘prosím’, je reakce na poděkování. Pro vyjádření našeho ‘prosím’ nebo ‘není zač’ se nejčastěji používají vazby you're welcome nebo not at all:
Thank you very much for your help. – You're welcome. *12
Thanks a lot. – You're welcome. *13
That's very kind of you. Thank you. – Not at all. Don't mention it. *14
Thank you very much for doing this. – Not at all. *15
Pozn.: Pokud vás zajímá samotné spojení at all, můžete si přečíst článek.
4) prosím? (nerozumím)
Jako poslední si uvedeme otázkové ‘prosím’, které v češtině používáme, pokud někomu nerozumíme a chceme, aby zopakoval, co řekl.
Nejčastěji se setkáte s jednoduchým Sorry? a to hlavně v britské angličtině. V americké pak uslyšíte i reakci Excuse me?.
What do you do for a living? – Sorry? *16
Where did you stay? – Sorry? What did you say? *17
Where do you wanna start? – Excuse me? *18
What's gonna happen next? – Excuse me? *19
Setkat se můžete i s formálnějším Pardon?.
Can you pass me the salt? – Pardon? *20
Go there immediately! – Pardon? *21
Pozn.: Toto je zkrácená verze formální vazby I beg your pardon?.
Závěr
Jak vidíte, české slůvko ‘prosím’ je docela zrádné. Dejte si proto pozor, co vlastně chcete říct.
Je dobré si pamatovat, že please, které se vám vybaví jako první, vyjadřuje žádost, proto není špatné spojit si ho vizuálně se sepjatýma rukama, které “prosí”.
- Sendvič, prosím.
- Dvě koly, prosím.
- Můžeš mi podat cukr, prosím?
- Můžete mi prosím pomoct?
- Mohl bys mi prosím pomoci s těmi krabicemi?
- Chtěl bys další koláč? – Ano, prosím.
- Prosím už to neříkej.
- Můžeš mi podat sůl? – Prosím.
- Tuňákový sendvič, prosím. – Prosím, tady máte.
- Malou skleničku červeného vína. – Tady máte.
- Mohl bys mi podat tu mísu? – Tady máš.
- Velice ti děkuji za pomoc. – Není zač.
- Díky moc. – Není zač.
- To je od vás velice laskavé. Děkuji. – Není zač. To nestojí za řeč.
- Děkuji mnohokrát, že to děláte. – Není zač.
- Čím se živíte? – Promiňte?
- Kde jste bydleli? – Promiň? Co jsi říkal?
- Kde chceš začít – Prosím?
- Co bude dál? – Promiň?
- Můžete mi podat sůl? – Prosím?
- Okamžitě tam běž! – Prosím?