Silent E

(nevyslovované E na konci slov) – podruhé

V předchozím článku jsme si řekli, co děje s výslovností jednoslabičných slov se samohláskou uprostřed, pokud je či není na konci přidané -E. Toto -E je sice nevyslovované, ale dokáže podstatně změnit výslovnost jednotlivých slov. Zmíněný článek najdete zde.

Dnes se podíváme, jak se chovají slova končící -R/-RE (případně -W, -H). Příště, v třetí a poslední části, se pokusíme se najít pravidla ohledně výslovnosti slov víceslabičných.

Neukázněné písmeno R

V minulém článku jste viděli, jak se mění výslovnost v závislosti na prostřední samohlásce a až na pár výjimek šlo o celkem obecně použitelná pravidla výslovnosti. Jedno písmeno se nám ale na konci příkladových slov neobjevovalo – R. V čem je R zvláštní?
Anglické R se vyslovuje jakoby s horkou bramborou v puse, takže nevibrujete jazykem o patro jako v češtině, viz článek THINK or SINK?. V britské angličtině ^*1 se R vyslovuje jen tehdy, následuje-li po něm samohláska (např. drink). Následuje-li souhláska (např. morning), nebo je-li na konci slova (např. sister), R se nevyslovuje. V americké angličtině se R vyslovuje vždy (tzv. rhotic R), tento zvuk ale ve srovnání s češtinou vzniká v hrdle a nikoli kmitáním jazyka. Nás teď zajímá ono R na konci.

Ať už používáme britskou nebo americkou výslovnost, vždy platí, že výslovnost slov s koncovým -R/-RE je jiná než výslovnost podobných slov končící jinými souhláskami. Zkuste si porovnat CAR a CAT nebo BARE a BAKE.

Teď ale už k věci. Podívejte se níže, jak vyslovovat slova končící -R/-RE a na závěr si vše porovnejte v přehledné tabulce. Pro jistotu opakuji, že jde zatím pouze o slova jednoslabičná.

CAR x CARE

Slova s A uprostřed končící -R vyslovujeme s /a://a:/ (v americké angličtině /a:^r//a:ř/), pokud přidáme koncové -E, výslovnost se změní na /eə//eə/ (AmE /e^r//eř/).

Stejně se vyslovují i další slova s A uprostřed:

• JAR, PAR
• DARE, HARE, RARE, SCARE, SHARE, SPARE, STARE (nebo i třeba AWARE)

Výjimka:

• WAR / ɔ: //- ó -/

HER x HERE

Slov s E uprostřed končící -R/-RE je jen pár, takže u některých těžko říct, co je pravidelná výslovnost a co výjimka.
Slova s -ER vyslovujeme s /ɜ://ә́/ (v americké angličtině /ɜ^r//3ř/)
Slova končící -ERE mají vyslovnost s /ɪə//iə/ (AmE /ɪ^r//iř/) nebo /eə//eə/ (AmE /e^r//eř/)

Slova z této skupiny:

• HER, PER /ɜ://ә́/ (/ə//ə/) ^*2
• HERE, MERE /ɪə//iə/
• THERE, WHERE /eə//eə/

Výjimka:

• WERE / ɜ: //- ә́ -/ (/ə//ə/) ^*3

SIR x SIRE

Podobných slov, stejně jako u předešlé skupiny, existuje velmi málo. Výslovnost je /ɜ://ә́/ (AmE /ɜ^r//3ř/) pro -IR a /aɪə//ajə/ (AmE /aɪ^r//ajř/)

Slova z této skupiny:

• FIR, SIR, STIR
• FIRE, HIRE, SIRE, TIRE, WIRE

FOR x MORE

Slov s -OR/-ORE také mnoho nenajdeme. Vyslovujeme je všechny s /ɔ://ó/.

Slova z této skupiny:

• FOR, NOR, OR /ɔ://ó/, resp. /ə//ə/  ^*4
• BORE, CORE, GORE, MORE, SCORE, SHORE, SORE, STORE, SWORE, TORE, WHORE, WORE – rovněž /ɔ://ó/ 🙂

FUR x PURE

Ani v této skupině není mnoho slov. Slova končící -UR se vyslovují s /ɜ://ә́/ (AmE /ɜ^r//3ř/), slova s -URE s /jʊə//juə/ či /ʊə//uə/.

Slova z této skupiny:

• BLUR, FUR, SPUR /ɜ://ә́/
• CURE, LURE, PURE /jʊə//juə/
• SURE /ʊə//uə/

Ne-souhláskové písmeno W

Písmeno W vlastně není souhláskou (tomu napovídá i jeho označení “double U”), proto se na něj nevztahují pravidla vytyčená v předchozím článku.

V angličtině se vyskytují pouze slova končící -AW, -EW a -OW.
Slova končící -EWE, -IW/-IWE a -UW/-UWE angličtina nemá.

Jak se vyslovují slova končící -AW a -OW se dozvíte v tomto článku.
Jediná dvě anglická slovo končící -AWE a -OWE jsou samotná AWE ^*5 a OWE ^*6, jejichž výslovnost se ale rovněž řídí pravidly popsanými ve výše uvedeném Romanově článku.

Zbývá nám upřesnit si výslovnost slov končících -EW:

• BLEW, BREW, CHEW, CREW, DREW, FLEW, GREW, JEW /u://ú/
• FEW, KNEW, NEW, VIEW /ju://jú/

  (Všimněte si, že valnou část této skupiny tvoří minulé tvary sloves)

Výjimka: SEW /əʊ//ou/

Divné písmeno H

Poslední ze “zlobivých” koncových písmenek je H. Nebudu se pouštět do rozsáhlé lekce z fonetiky ^*7, nicméně zjednodušeně lze říci, že H se nechová jako souhláska a jeho výslovnost se spíš řídí okolními hláskami. Předchází-li mu tedy samohláska, tak s ní jaksi “splyne”, přičemž však ovlivní její výslovnost.
Mluvíme teď ovšem pouze o slovech končících -AH, -EH, -IH, -OH a -UH. Slova zakončená H + silent E se v angličtině nevyskytují (pokud nějaké takové najdete, jde ve skutečnosti o -CHE, -PHE či -THE).

Setkáte-li se s nějakým jednoslabičným slovem končícím H, většinou se vyslovuje podle předcházející samohlásky, tedy -AH /ɑ://á/, -OH /əʊ//ou/, -UH /ʌ//a/. Drtivá většina těchto slov jsou ale citoslovce nebo slova, která běžně nepotkáte – pro zajímavost si je ale uvedeme:

AH, BAH, BLAH, HAH, PAH, SHAH, WAH-WAH /ɑ://á/
DOH, OH, POH, SOH, UH-OH /əʊ//ou/
HUH /ʌ//a/

Možná si říkáte, proč tedy vůbec H na konci těch slov píšeme, když ho vůbec nečteme? H mění výslovnost slabiky. -BA, -BO, -BU apod. by se všechno četlo /bə//bə/, kdežto -BAH, -BOH, -BUH se bude číst /ba//ba/ (či /bɑ://bá/), /bəʊ//bou/ a /bʌ//ba/.
Dobře to ilustruje i alternativní přepis výslovnosti, který nepoužívá IPA a můžete na něj často ve slovnících narazit, např. zde. Tam jednoduše ah reprezentuje /ɑ://á/, uh /ʌ//a/ apod.

Shrnutí

Pravidla výslovnosti z minulého a tohoto článku si můžeme shrnout v přehledné tabulce:

Závěr

V dnešním článku jsme si ukázali, jak se mění výslovnost jednoslabičných slov zakončených -R/-RE a -W či -H. V příštím, posledním článku na téma Silent E, se podíváme, zda by se z dosavadních poznatků dala odvodit nějaká pravidla pro výslovnost víceslabičných slov.