Therabit:
Dobrý učitel umí prostě zapojit jak nejslabší článek, tak
nejsilnější.
Pokud prostě slabší studenti nechápou gramatiku a silnější to maj dávno
v kapse, nemůže to vysvětlovat znovu a znovu pro všechny. Ti pokročilí by
se mu unudili. Musí tedy těm pokročilým zadat jinou práci. Nejlépe trochu
vyšší level, než jaký mají oni. Trochu se s tím potrápí, ale mají
pocit, že dělají něco těžkého, co by jen tak někdo nezvádl.
No a mezitím se věnuje znovu těm slabším a probere, co není jasné.
No a naopak, pokud je jeden student vyloženě lepší než zbytek, schválně se jej ptá na věci, které chce sám vysvětlit. Prostě než se začně o něčem bavit, něco vysvětlovat, zeptá se studenta, co o tom ví. Takový student tyto věci pak často zná, nebo je schopen alespoň částečně o problému něco říct.
Pokud pak dělají v kurzu cvičení, které má takový student hotové za 2 minuty, řekne, ať jej vůbec nedělá a má pro něj připravenou nějakou ‚lahůdku‘
Nebo třeba při poslechu, kdy se poslouchá text dvakrát, řekne takovému studentovi, ať si to poslechne jen jednou a po prvním poslechu bude chtít vidět výsledky…
atd atd atd
Je to všechno o momentální situaci. Někdy se na to nedá připravit dopředu. Musí se prostě improvizovat.
Pokud to nestačí, dá učitel pomalejším studentům extra HW na procvičení probrané látky. Pokročilejším dá však také úkol, ale o úroveň těžší, aby se neflákali…