Ne vždy tu jde o cit. Ono řekněme existuje „logika jazyková“, ač se
to může jevit jako protimluv, a každý jazyk s ní operuje jinak, že ano?
Proč v češtině či jiných slovanských či baltských jazycích pravidlo
dvou minus funguje a v angličtině ne? Protože každý jazyk si kodifikuje
postupně jinou normu. I v češtině Vám však ze dvou minus může vyjít
opět minus – například Vaše heslo „Nikdo není dokonalý“, je prostě
minus jak vyšité. Je to dáno tím, že prefix ni- je záporný vždy, ať je
ve větě jen jeden či dva či tři či jiný sudý či lichý počet. To už
je pravidlo, ne cit. Kdybyste se měl jako dospělý učit jazyk jen citem, za
chvíli byste se v tom začal ztrácet, proto se dospělý spoléhá na
nějaká pravidla, která mu v tom udělají jasněji, a pak už může
vychytávat těch deset procent výjimek citem