No, není to tak jednoznačné. Je tu několik problémů.
Postoj k některým gramatickým jevům se značně liší u různých
lingvistů. To, čemu jeden může říkat souřadné souvětí, druhý může
považovat za podřadné. Můžou mít oba pravdu?
Např. větu SHE OPENED THE DOOR AND SAID HELLO budou jedni brát jako
souvětí souřadné s elipsou podmětu, druzí jako větu jednoduchou
s vícečetným přísudkem, jiní budou mezi těmito dvěma póly definovat
hranice… každý možná jiné.
Nebo SHE WAS AT HOME – AT HOME budou jedni brát jako příslovečné
určení místa, jiní budou tvrdit, že po sponovém slovesu NIKDY
příslovečné určení být nemůže a že je to subject complement.
V neodborné literatuře je to ještě horší, tam se najdou různá
zvěrstva, jako např. že MY, YOUR, HIS apod. jsou ‘possessive
adjectives’ – že by to byla přídavná jména? Nesmysl.
Teď k tomu SO.
V češtině je to nepochybně souvětí důsledkové a SO je souřadící
spojka. V angličtině to tak jasné není. CARTER and McCARTHY (Cambridge
Grammar of English) jasně říkají, že je SUBORDINATOR. Dušková říká,
že SO má v angličtině ‘některé rysy souřadící spojky’.
Nemám teď čas to dohledávat jinde, ale asi by to stálo za to.
Pokud to máte ve škole, bylo by dobré se na to zeptat přímo
vyučujícího, který to po vás v testu bude chtít. Věřím, že Vám rád
vysvětlí, z čeho vychází on/ona.
Jak ale říkám, anglická gramatika je problematická v tom, že není
úplně jednotná, nikdo tam nemá hlavní slovo.