Ahoj, chtěla bych se zeptat, zda existuje pro nereálný čas také budoucí čas? Vím, že v budoucnu je jakoby reálné všechno, ale přeci jen… Pročetla jsem veskrz články cik cak a nikde nic jsem o tom nenašla. Budoucí čas jsem našla jen v reálných podmínkách.

Děkuji Lucie

Ale podle toho, co se píše se prostě pro “nerealitu” vzathující se k “dnešku” používá druhý kondicionál, že? Jen mě trochu mate, že reálné podmínky mají taky všechny tři časy (min, přít, bud.)

nereálný čas přítomný (používá gramatický minulý čas) se vztahuje k přítomnosti a budoucnosti:

If I were … today, if I were … tomorrow.

V budoucnu jsou také nereálné věci, to asi špatně chápete. Nejde samozřejmě o to, co je objektivně reálné či nereálné, jde o SUBJEKTIVNÍ POSTOJ MLUVČÍHO. Když to bere člověk jako ryze teoretické a nepravděpodobné, použije nereálný čas i pro budoucnost.

If I died tomorrow, would you cry over me?

Samozřejmě zcela objektivně je to reáílné, stát se může cokoliv, ale člověk to tu myslí ryze teoreticky, nečeká, že zítra možná umře.

If I die tomorrow, will you cry over me?

Tady to asi očekává, bere to jako reálnou možnost, jde do boje s drakem či co já vím.:-)

moc děkuji Marku.

Prosím, ještě bych potřebovala trochu nakopnout Reaguji na tento článek: http://www.helpforenglish.cz/…nerealny-cas 1) u nereálného času v nereálných podmínkách používáme minulý a předminulý čas, je to tak i u it´s time? Bylo načase, abychom bývali odešli – it was time we had gone – šlo by to? U I´d rather koukám, že ano: I'd rather you hadn't said that.- vedlejší věta se týká minulosti

2) toto vůbec nechápu, vždyť přece pro minulost v nereálu používáme předminulý čas… Nereálný čas a časová souslednost. Nyní pozor. Nereálný čas má svůj význam v té podobě, ve které jsme si ho nyní vysvětlili. Nijak ho neovlivňuje tzv. časová souslednost.
Máme-li tedy něco nereálného v nepřímé řeči, čas se nebude měnit: I wish I were an angel. – – He said he wished HE WERE an angel. Ke změně minulého času na předminulý zde nedojde.

Prosím prosím o vysvětlení. Děkuji, Lucie

K bodu dvě:
Musíme vždy vědět, co vlastně chcete říct.

• A) Pokud mluvím o něčem, co by mohlo být v přítomnosti či budoucnosti, ale není, použiji minulý tvar.
• B) Pokud mluvím o něčem, co mohlo být v minulosti, ale nebylo a nelze to změnit, použiji předminulý tvar.

Jenže toto je jen první krok. Bod, z kterého vycházím totiž nemusí být naše TEĎ, ale kterýkoli bod v čase. Přesnější by tedy bylo mluvit ne o minulosti, přítomnosti a budoucnosti, ale o tom, co se mohlo/může hypoteticky stát před (=B), v nebo po (=A) určitém časovém bodu (okamžiku).
Pokud si toto uvědomíte, pak už Vám nepřijde divné, že lze říci

He wishes he were an angel.
stejně jako
He wished he were an angel.

V obou větách jde o přání pro stejný okamžik/čas, v němž se odehrává je hlavní věta.
Když bych to zkusil vyjádřit ještě stručněji, jde o to, zda si člověk něco přeje ohledně toho samého okamžiku (=A) nebo ohledně toho, co mu předcházelo (=B).
(Záměrně se vyhýbám slovům “je”, “bylo” apod.  )

uff, díky, musela jsem si to přečíst několikrát dokola a něco k bodu jedna?…

it was time we had gone správné není.

Mělo by být:

It was time we went

I když was time se týká minulosti, tak v té době jsme vlastně ještě nikam neodešli, jenom bylo řečeno, že je čas odejít.

I'd rather you hadn't said that – tady je předminulý čas v pořádku, protože ten, komu toto nereálné přání sdělujeme, tu danou věc řekl.

skvělé!!! díky moc. L.

Když to tady dokola pročítám, stejně si myslím, že by bylo možné použít i předpimulý čas, dokonce i v té větě, co byla uvedena jako příklad, kdy to nejde: He said he wished he were an angel – říkal, že si přál, aby byl (teď, v budoucnu) andělem. Chápu. Ale kdyby chtěl říct, že říkal, že si přál, aby býval byl (třeba to říkal včera, že si přál jako malej) andělem, to by přece šlo: He said he wished he had been an angel. No ne?

Chápete to naprosto správně.

děkují