Díky za odkaz a nedovolím si nepíchnout

Ten článek je tak protiangličtinářsky laděný že mě to rve za srdce, nevím co má ten člověk za problém. Slov má naprosto každý jazyk tolik, že výslovnostní nehody zaviněné asimilací se zvuky mateřského jazyka by tu byly vždy. A argument že má angličtina hodně časů mi už leze krkem víc než aktivní uklizečka s vysavačem! 

Čiže pokud v zemi je vyučován cizí jazyk, ve většině to bývá Angličtina… O Francouzích jsem slyšel že angličtinu nemaj rádi no,..

Taky nevím, co pořád mají s těma časama. Latina i řečtina jich měly skoro stejně, mám dojem, že i románské jazyky se jim v tom podobají. To, že němčina neumí tvořit progressive tvary a čeština své časy postupně poztrácela není vina angličtiny. 

Co se týče Francouzů, opravdu se nedá je házet všechny do jednoho pytle, ani nijak kategorizovat, jako že lidé do 40ti let s angličtinou problém nemají. Mají. Z mé vlastní zkušenosti: je to čistě individuální. Znám starší Francouze, kteří byli do angličtiny “dokopáni” kvůli práci – zkrátka se to naučit museli, protože jinak by neuzavřeli obchod. Znám i mladé do 40ti let, kteří sice rozumí, ale radši s vámi budou mluvit francouzsky – ovšem s výjimkou těch, kteří hodně cestují a v podstatě k tomu angličtinu potřebují, protože by se jinak nedomluvili. Oni když chtějí, tak ze sebe něco vymáčknou, ale pak lidé jako já, kteří mluví oběma jazyky, mají dobrou schízu, protože slyší francouzštinu, ale slova jsou anglická. 

Ale abych odpověděla k tématu uvedeném v názvu vlákna: angličtina mě překvapuje svou rozmanitostí (kolik dialektů a variant je, ale to souvisí s jejím celosvětovým rozšířením), tím, jak dokáže proniknout do každého jazyka (do češtiny, francouzštiny: slova jako cool, timing, warnings, in/out, loser…), štve mě její omezenost třeba u slovních hrátek, jak malebně i příšerně dokáže znít…

Aha, díky! Tak to jsem měl asi tu čest pouze s těmi, kteří hodně cestují a angličtina je pro ně přirozená. 

Je to možné. Ale jakmile Francouz zjistí, že umíš francouzsky, tak je pravděpodobné, že bude chtít konverzovat francouzsky. Ale zase je to individuální – jsou i tací, kteří se zkrátka chtějí v té angličtině procvičit. A ti starší taky něco málo umějí, ale dokud nejsou dohnáni okolnostmi (e.g. na letišti zjistí, že mají propadlý pas), tak nemluví. To horší zkušenosti mám s Belgičanama (ale taky je nelze házet do jednoho pytle), kteří pokud neumíš perfektně francouzsky, tak jim nestojíš za to, aby se s tebou v té řeči bavili, a rovnou přejdou do angličtiny (která je v jejich podání kolikrát žalostná – ale než aby “trpěli” tvou nedokonalou fráninou, tak radši budou za tatary). 

Čím víc do angličtiny pronikám, tím víc mě fascinuje, jak je PRAKTICKÁ. Občas se mi i stává, že přesně vím, jak bych něco stručně vyjádřila anglicky, ale v češtině mi odpovídající výraz chybí. Nebo jak těmi dvěma časy se dá vyjádřit dějová posloupnost, která se v české větě prostě ztratí.

K té Francii: kdysi jsem se tam chystala (sešlo z toho, takže osobní zkušenost se nekonala) a z různých průvodců apod. jsem vyrozuměla, že nejlepší postup bývá začít aspoň začátečnicky komunikovat francouzsky. I když mi to moc nepůjde, za tu snahu jsou pak ochotnější použít i angličtinu.

To, že se angličtina stala světovým jazykem číslo jedna je zapříčiněno několika důvody a stojí za tím hlavně USA. Po konci druhé světové války nastartovaly USA neskutečný hospodářský rozvoj a staly se největší světovou velmocí (společně s Ruskem v té době), tím začala angličtina pronikat více do západní a později do střední Evropy. Druhou významnou roli pak podle mě hrají počítače a internet, které byly opět v angličtině, protože vše, co se jich týče bylo hlavně z USA. Potom samozřejmě americké, seriály, písničky. Nejvýznamnější kapely 20.století byli ovšem hlavně z Británie, takže i GB můžeme připsat nějaký plusový bod v rozvoji angličtiny. Zkrátka mainstream, který jel v USA a v Británii se dostal i do západní Evropy a s pádem komunismu pak i více do střední a východní. No a se stále se rozvíjejícím globalismem musela přijít nějaká řeč, kterou by přijala velká část lidí za “svou”, aby se mohli domlouvat mezi sebou aspoň na nějaké úrovni a tou se stala angličtina. Určitě svou roli hraje i jednoduchost angličtiny v základech. Člověk ji prostě slyší úplně všude a snáz se mu dostane pod kůži a pokud se chce domluvit, tak pravdou zůstává, že ty základy angličtiny opravdu jednoduché jsou. Samozřejmě čím hlouběji jdete, tím těžší angličtina je a já můžu srovnávat například s němčinou, která je jednodušší v tom, že má jasně daná pravidla a všechno má svůj řád. Tady mi přijde angličtina taková hravější, ale tím pádem i gramaticky náročnější. Na druhou stranu se mi učí anglická slovíčka lépe, ale to bude spíše subjektivní pocit.

P.S. Strašně mě rozčilují lidé, co říkají, jak je angličtina lehká, ale když je pak člověk slyší, tak mluví jak Vietnamec na tržnici česky.

Nebo mě taky rozčiluje, když mi někdo řekne, že umí anglicky a ve skutečnosti se vyjadřuje jak pětileté dítě a ještě s chybami.

Asi záleží jak kde, jsem např. už třetí měsíc ve Francii (Clermont-Ferrand) a anglicky mluví spousta lidí, i když ne třeba na vysoké úrovni.

ze kdyz na Francouze promluvite anglicky, nestojite mu ani za pohled

S tímto jsem se třeba osobně vůbec nesetkal. Když jsem tu byl první dny a pořád něco hledal, kolemjdoucích jsem se zeptal anglicky a i když jazyk moc neovládali, snažili se mi nějak pomoct. Situace bude jiná možná v Paříži, já jsem v relativně malém městě.

Problém jsem ale shledal např. ve francouzské bance, měl jsem si totiž založit francouzský účet a pojištění. Anglicky ani rana, pouze francouzsky. Podobná situace na VŠ kolejích, paní na recepci neumí ani slovo anglicky, což je trochu problém, pokud je tu hodně zahraničních studentů. Ve škole ale např. koordinátorka Erasmu s námi komunikuje výhradně v AJ, takže opravdu záleží, na koho narazíte 

Omezenost u slovních hrátek? Ako vidím, táto užívateľka tu už dlhšie nebola, tak sa odpovede nedočkám, ale fakt by ma zaujímalo, ako to bolo myslené. Mne sa práve na angličtine páči, ako sa s ňou dá hrať. Tešila som sa ako malá, keď som si rozšírila slovnú zásobu natoľko, že som bola schopná vychutnať si Alice v originále.

Nebojte, já to Lucce vyřídím a určitě dostanete odpověď. 🙂

Jupí.

Isaac Asimov sa tiež rád s angličtinou hral. Na hre so slovami založil zápletku poviedky The Fourth Homonym. K poviedke napísal: „A number of my Black Widowers puzzles depend on the vagaries of the English language. I can’t help this because I have a great interest in and admiration for the language.“ Čo som tak čítala, ten by určite proti výrazu obmedzenosť v súvislosti s akýmkoľvek aspektom anglického jazyka zapálene a výrečne protestoval.

Ešte som zabudla na O Kaplan! My Kaplan! Mary’s little lamb has fleas as white as snow. Mr. Kaplan maintained that if a pronoun is a word used in place of a noun, a proverb is a pronoun used in place of a verb. A opozitá: dismay – next June. No nie je to nádhera?

Dobrý den, jelikož jsem ten příspěvek psala před osmi lety, tak si už nevzpomenu, jak jsem to myslela. 🙂 Teď, když si to čtu, tak sama se sebou moc nesouhlasím, takže Vám rozumím. Myslím ale, že jsem to myslela třeba na zdrobněliny a na slovosled.

A keď už som sa tu tak rozrečnila, vyjadrím sa aj k téme vlákna. Hoci nedá sa povedať, že by ma to nejak zvlášť prekvapovalo, skôr ma to fascinuje. A to: bathroom bez vane, football, čiže hra, pri ktorej sa do lopty nekope nohou, tea pozostávajúci z mlieka a koláčov… Ten posun významu slov, to je sila.