To, že se angličtina stala světovým jazykem číslo jedna je
zapříčiněno několika důvody a stojí za tím hlavně USA. Po konci druhé
světové války nastartovaly USA neskutečný hospodářský rozvoj a staly se
největší světovou velmocí (společně s Ruskem v té době), tím začala
angličtina pronikat více do západní a později do střední Evropy. Druhou
významnou roli pak podle mě hrají počítače a internet, které byly opět
v angličtině, protože vše, co se jich týče bylo hlavně z USA. Potom
samozřejmě americké, seriály, písničky. Nejvýznamnější kapely
20.století byli ovšem hlavně z Británie, takže i GB můžeme připsat
nějaký plusový bod v rozvoji angličtiny. Zkrátka mainstream, který jel
v USA a v Británii se dostal i do západní Evropy a s pádem komunismu pak
i více do střední a východní. No a se stále se rozvíjejícím
globalismem musela přijít nějaká řeč, kterou by přijala velká část
lidí za “svou”, aby se mohli domlouvat mezi sebou aspoň na nějaké
úrovni a tou se stala angličtina. Určitě svou roli hraje i jednoduchost
angličtiny v základech. Člověk ji prostě slyší úplně všude a snáz se
mu dostane pod kůži a pokud se chce domluvit, tak pravdou zůstává, že ty
základy angličtiny opravdu jednoduché jsou. Samozřejmě čím hlouběji
jdete, tím těžší angličtina je a já můžu srovnávat například
s němčinou, která je jednodušší v tom, že má jasně daná pravidla a
všechno má svůj řád. Tady mi přijde angličtina taková hravější, ale
tím pádem i gramaticky náročnější. Na druhou stranu se mi učí
anglická slovíčka lépe, ale to bude spíše subjektivní pocit.
P.S. Strašně mě rozčilují lidé, co říkají, jak je angličtina
lehká, ale když je pak člověk slyší, tak mluví jak Vietnamec na
tržnici česky.
Nebo mě taky rozčiluje, když mi někdo řekne, že umí anglicky a ve
skutečnosti se vyjadřuje jak pětileté dítě a ještě s chybami.