Když se podíváte na článek Modální slovesa, tak tam
najdete rozdělení modálních sloves na primární a
sekundární význam. Sloveso WILL tam není, protože je to
článek pro Pre-Inter, ale můžete si ho představit právě ve sloupci
Secondary meaning, kde se modální slovesa používají podle toho,
jak si je mluvčí jistý tím, co říká. (Budoucí význam WILL, jak ho
všichni znají, je – s trochou nadsázky řečeno – jen jeden z mnoha.
)
Nemusím určitě připomínat použití MUST a CAN'T jak pro přítomnost,
tak pro minulost, když vyjadřujeme, že něco nějak “určitě je/není”.
Protože vždy mluvíme o tom, jak si jsme TEĎ něčím jistí, používáme
vždy “přítomný” tvar modálního slovesa – když si jsme jistí
něčím v přítomnosti, používáme infinitiv přítomný (HE MUST
BE RICH), pro minulost infinitiv minulý (THEY CAN'T
HAVE MET).
Stejným způsobem používáme i WILL, které vyjadřuje, jak moc si je
mluvčí jistý, je to něco jako “asi to tak bude/myslím, že to tak bude”
(Swan říká certainty or confidence), např.:
“He will be rich.” – Ten bude asi bohatej. = Mám za to, že je
bohatý./Jsem si tím nějak jistý.
přítomný infinitiv = přítomnost
“They will have met.” = Mám za to, že už se potkali, že se znají,
jsem si tím nějak jistý.
minulý infinitiv = minulost
Je to ale dost pokročilá gramatika.