Dala jsem si předsevzetí každý den aspoň půl hodiny číst, už mám i vybrány články, knihy a povídky… Ale nevím si u čtení (a vlastně i u sledování seriálů v AJ) rady s jednou věcí – mám číst plynule a bez přerušování s nehledáním (a domýšlením podle kontextu) slovíček, nebo pomalu, pozorně, překládat všechna neznámá slova, všímat si gramatických jevů? Nebo oboje?

Připadá mi, že tím prvním se učí plynulost a porozumění, druhým slovní zásoba, frazeologie apod.

Jak to děláte vy? Střídáte tyhle metody čtení?

Myslím, že číst knížky úplně v originále není dobré, pokud byste měla každé druhé slovo hledat ve slovníku apod. Existuje zjednodušená četba a pokud se chcete naučit zlepšit – slovní zásoba + různé gramatické návyky, myslím, že je dobré číst četbu, která je o jeden stupeň vyšší než jste vy. Např. pokud je někdo na úrovní C1, myslím, že si klidně může vzít knihu v originále, ale pro člověka, který s angličtinou začíná a je např. na úrovni A2 by bylo dobré číst četbu na úrovni B1, člověk který je na úrovni B1 četbu na úrovni B2 apod. Tohle je můj názor. Ještě k tomu vyhledávání slovíček. Hodně slovíček pochopíte z kontextu a pokud ne, tak bych je překládal pouze pokud by se vyskytovaly častěji

Já preferuji spíše druhou metodu, kdy si neznámá slovíčka a kolokace poznačím, nebo vypíšu na papír, pak je vyhledám ve slovníku a následně zaznamenám do slovní banky nebo seznamu nových slovíček. Je pravda, že někdy při tomto způsobu nějaké slovíčko i vynechám, když to není zrovna složitý či klíčový výraz, tak si jeho význam nějak domyslím.

Hodně tady záleží na obtížnosti textu. Když počet neznámých slovíček brání schopnosti jeho porozumění, pak myslím, že je překlad nezbytností.

Je to také o tom, co člověku více vyhovuje, lze samozřejmě kombinovat oba způsoby, ale na to je třeba mít čas a chuť.

Já to většinou dělám tak, že se k odstavci, kde bylo nějaké neznámé, klíčové slovíčko, nebo více slovíček, vrátím a přečtu si ho znovu celý.

Na své úrovni již čtený text či obsah v duchu do češtiny nepřekládám, což umožňuje lepší koncentraci na děj a taky zkracuje dobu nad tím strávenou.

Podle mého názoru by zejména pro začátečníky a mírně pokročilé měla být výchozí metoda ta druhá, protože slovíčka v kontextu se nejlépe ukládají do paměti a schopnosti porozumnění obsáhlejšímu textu lze stejně dosáhnout teprve až od nabytí určitého stupně slovní zásoby.

Díky. Nejsem úplný začátečník, jsem asi na úrovni B1, ale čtení mám možná ještě lepší (naopak mluvení spíš horší… ale to je jedno).

Když čtu"normální knihy", nerozumím tak 6–8 slovům na stránku, ale většinou to vůbec nebrání porozumění.

Já bych zkombinovala obojí. Číst delší texty, nebo knížky a vyhledávat ve slovníku jen je-li to pro porozumění nezbytné a kratší texty třeba rozebírat na fráze. Ono čtení knížky s neustálým vyhledáváním a zapisováním je neskutečná nuda, protože se v tom všem ztrácí děj. Mám ověřeno, že i samotným čtením se člověku ukládají často používaná slova a fráze do podvědomí a pak je použije naprosto automaticky, aniž by se je nějak bifloval.